Země zaslíbená mnoha národům

Zběžně v knihovně prolítávám očima regál s názvem: "Literatura faktu". Většina titulů se věnuje holokautu, dětem které přežili, fotograf který přežil atd. Zaujímá mě kniha, která svým názvem i vzhledem kontrastuje. Bílo-modrá obálka, hodně stran, beru ji. Kniha nese název Země zaslíbená a napsal ji Ari Šavit. 

"Jeho série obrazů, minireportáží a rozhovorů nás provází dějinami země: od počátku sionistického hnutí přes třicátá léta, vývoj atomové pumy a války v letech 1967–1973 až do dnešní doby, kdy část mládeže tráví večery v klubech, zatímco jiná slouží na ohrožovaných hranicích. Výjevy skládající kořeny současné pulzující situace nanáší Šavit až křiklavými barvami a volí je tak, aby co nejostřeji kontrastovaly. Podobně chování skutečných postav líčí s citlivostí a přesvědčivostí, ale neumenšuje tragédie, k nimž logika jejich jednání nezřídka vedla. A tato dvojlomnost je leitmotivem knihy." Zdroj

Čekalo mě čtení plné emocí, dojetí, pocitu sounáležitosti a podpory. Je to barvitý příběh vzniku Izraele a jeho snahy o přežití. Vyprávění se stále točí kolem vztahu Židé vs. Arabové, jakožto původní obyvatelstvo území, kde Izrael vznikl. Pro pochopení situace nejsou používané jednostranné argumenty a nejsou vynášeny závěry. Velmi oceňuji snahu o objektivnost. Tato kniha nabízí zajímavého a více méně uceleného průvodce pro vnik do květnaté problematiky židovského státu. 

Tato kniha mě silně zasáhla a moc ji doporučuji k přečtení.

Ari Šavit; Zdroj: zde

Revoluční dieta, aneb učíme se od dětí

Zdroj: vlastní foto

Krmení divé zvěře začíná. Dítě bezpečně připoutané v jídelní stoličce, bryndák nasazen, hračky na stole, jídlo s miskou schované... Tajně se plížím s plnou lžičkou kaše k ústům, už už tak budu, ještě kousek... Ruka letí... Kaše letí... Tak znovu. Nabírám kaši, štěrchám hračkou, dítě se směje s otevřenou pusou, cílím, ještě kousek, aaaa HAM! Jupí! Je to tam! ...dítě obsah pusy jazíčkem souká ven, bere kaši do ruky, midlá si ji po obličeji, stole, jídelní stoličce, kalhotech, tričku, bryndák je čistý.

Je zajímavé jak tento roční tvoreček vůbec nechápe to naše zaujetí jídlem. Proč by se v jídle neměl rochňat? Taková kaše jak protéká mezi prstíkama, po stole zanechává čáry, ze lžičky lítá daleko.... Kus rohlíku? Už nechci, šup s tím na zem. A děda se smíchem dodává: Na zem se toho ještě vejde.