pondělí 6. dubna 2020

Máme doma miminko

Máme doma týdenní miminko. Neuvěřitelné jak je to malé a křehké... Najednou se mi z mého staršího syna (2 a 1/4 roku) stal malý obr. Ještě nedávno jsem viděla jen roztomilé malinké ručičky, heboučkou kůžičku, jemné vlásky, a teď? Velké packy, pevná hladká kůže, vlasy hrubé...

O porodu nepadne ani slovo (slibuji, že doplním). Ale o zabíhajícím se společném soužití čerstvě rozrostlé rodiny těch slov bude dost.

Trochu jsem se děsila rekce Jiříka (staršího) na Ondráška (mladšího). Celé těhotenství měl jasno v tom, že mu nic nepůjčí. Zlobili jsme ho dotazy, zda tohle auto a támhleto dáme Ondrovi a on se vztekal, pro pobavení širšího příbuzenstva. Výsledná reakce přes všechno byla opravdu kouzelná.

úterý 10. prosince 2019

Šustící hračka

Včera, na moje narozeniny, byl předpokládaný termín porodu mého druhého synátora. Bohužel mi dárek nenadělil v podobě své přítomnosti a dál si hoví v bříšku. Pro zkrácení čekání jsem se konečně rozhodla pustit do hračky, na jejíž výrobu se chystám už poměrně dlouho. Jedná se o šustící čtverec s cancourky po okrajích na hraní.

Zdroj: vlastní
Nebylo úplně snadné přijít na to, co je uvnitř šustících hraček. Samozřejmě jsem se neodvažovala nějakou párat a ničit. Rozhodla jsem se pro návštěvu internetových diskuzí, a to se nakonec také vyplatilo. Doporučovány byly různé balící celofány a alobaly, ale to bych být vámi nezkoušela. Jedna z rad ale vskutku užitečná byla. Hračky je dobré naplnit izotermickou fólií. Dají se pak hračky z ní vyrobené prát na 40 °C, sušit v sušičce i žehlit.

Co to je izotermická fólie a kde ji sehnat? Jedná se o lehkou a skladnou plastovou (polyethylenovou) fólii, na kterou je v tenké vrstvě chemicky nanesen hliník. Je používaná ke snížení tepelných ztrát lidského těla především při první pomoci. To znamená, v papírnictví se po ní neptejte (jak znělo jedno doporučení), je to marné. Když jsem se ptala v kamenných obchodech s látkami po Brně, tak na mě koukali poněkud nechápavě, cože to po nich chci. Seženete ji v lékárně do 30,- Kč za rozměr 140x200 cm. Také se dá objednat z některých internetových obchodů s blbinkami pro švadlenky, např. Manverko a Látky u žížalky.  Někteří prodejci na Fléru nabízejí předražené alternativy z ciziny, ale to jsem neměla možnost vyzkoušet a zatím ani nemám důvod. Posuďte sami: Jak to šustí v akci.

středa 13. listopadu 2019

Podzimní lampion

Na FB stránkách obce, do které jsme se nedávno přestěhovali, se objevila pozvánka na Lampionový průvod, a jelikož můj milovaný syn miluje světýlka a svíčky, bylo jasné, že půjdeme.

Zdroj: vlastní foto
Po dlouhé době mě chytla chuť něco vlastnoručně vytvořit. Do papírnictví jsem neměla šanci se dostat, abych koupila již hotový lampion, a tak jsem musela využít dostupné zdroje a tvořit. Naštěstí nic extra potřeba nebylo. Projela jsem pár videí s návody na YouTube a dala se do práce. Samozřejmě za pomoci toho malého človíčka, kvůli kterému se to všechno mělo dít.


Potřebujeme:
  • Kulatá krabička od taveného sýru,
  • pečící papír,
  • barevný papír,
  • lepidlo,
  • nůžky,
  • drátek nebo provázek,
  • listy ze stromu,
  • čajová svíčka nebo LED světýlko.

neděle 10. listopadu 2019

Stephen King: Zelená míle

Jelikož mi již v červnu skončili všechny studijní povinnosti a synátor má lehce přes dva roky, čili vykazuje jisté známky samostatnosti, tak mám konečně po dlouhé době čas se opět více věnovat četbě. Ač má radost z volného času bude nejspíše trvat už jen měsíc, díky příchodu dalšího potomka, chci si ji vychutnat dosytosti.

Mé čtenářské nadšení se propojilo s webem ČBDB. Zde si lze dohledávat informace o knihách, diskutovat, komentovat, hlasovat a mnoho dalšího. Do čeho jsem se ale poprvé v životě aktivně přihlásila je Čtenářský klub (dále jen ČK), díky kterému jsem se dostala k velmi známé knize Zelená míle od Stephena Kinga.

sobota 13. října 2018

Země zaslíbená mnoha národům

Zběžně v knihovně prolítávám očima regál s názvem: "Literatura faktu". Většina titulů se věnuje holokautu, dětem které přežili, fotograf který přežil atd. Zaujímá mě kniha, která svým názvem i vzhledem kontrastuje. Bílo-modrá obálka, hodně stran, beru ji. Kniha nese název Země zaslíbená a napsal ji Ari Šavit. 

"Jeho série obrazů, minireportáží a rozhovorů nás provází dějinami země: od počátku sionistického hnutí přes třicátá léta, vývoj atomové pumy a války v letech 1967–1973 až do dnešní doby, kdy část mládeže tráví večery v klubech, zatímco jiná slouží na ohrožovaných hranicích. Výjevy skládající kořeny současné pulzující situace nanáší Šavit až křiklavými barvami a volí je tak, aby co nejostřeji kontrastovaly. Podobně chování skutečných postav líčí s citlivostí a přesvědčivostí, ale neumenšuje tragédie, k nimž logika jejich jednání nezřídka vedla. A tato dvojlomnost je leitmotivem knihy." Zdroj

Čekalo mě čtení plné emocí, dojetí, pocitu sounáležitosti a podpory. Je to barvitý příběh vzniku Izraele a jeho snahy o přežití. Vyprávění se stále točí kolem vztahu Židé vs. Arabové, jakožto původní obyvatelstvo území, kde Izrael vznikl. Pro pochopení situace nejsou používané jednostranné argumenty a nejsou vynášeny závěry. Velmi oceňuji snahu o objektivnost. Tato kniha nabízí zajímavého a více méně uceleného průvodce pro vnik do květnaté problematiky židovského státu. 

Tato kniha mě silně zasáhla a moc ji doporučuji k přečtení.
Ari Šavit; Zdroj: zde


úterý 9. října 2018

Revoluční dieta, aneb učíme se od dětí

Zdroj: vlastní foto
Krmení divé zvěře začíná. Dítě bezpečně připoutané v jídelní stoličce, bryndák nasazen, hračky na stole, jídlo s miskou schované... Tajně se plížím s plnou lžičkou kaše k ústům, už už tak budu, ještě kousek... Ruka letí... Kaše letí... Tak znovu. Nabírám kaši, štěrchám hračkou, dítě se směje s otevřenou pusou, cílím, ještě kousek, aaaa HAM! Jupí! Je to tam! ...dítě obsah pusy jazíčkem souká ven, bere kaši do ruky, midlá si ji po obličeji, stole, jídelní stoličce, kalhotech, tričku, bryndák je čistý.

Je zajímavé jak tento roční tvoreček vůbec nechápe to naše zaujetí jídlem. Proč by se v jídle neměl rochňat? Taková kaše jak protéká mezi prstíkama, po stole zanechává čáry, ze lžičky lítá daleko.... Kus rohlíku? Už nechci, šup s tím na zem. A děda se smíchem dodává: Na zem se toho ještě vejde.


středa 4. července 2018

Besední dům víří hudbou

Zdroj: https://www.konzervatorbrno.eu/
Ráda bych se s vámi podělila o zážitek z orchestrálního absolventského koncertu, který se uskutečnil 12. 4. 2018. Tento koncert pořádala Konzervatoř Brno v prostorách Besedního domu. Absolventy toho večera byli klavíristé Kateřina Blažková, Hoang Anh Pham (neboli Honza) a hornistka Hana Sapáková. 

Tito absolventi měli tu výsadu si zahrát s orchestrem, a to díky svému vítězství v „soutěži o orchestr“. Každoročně tuto možnost získá průměrně 6 žáků, kteří se rozdělí do dvou koncertních událostí. Další 3 žáci mají možnost vyhrát spolupráci s komorním orchestrem školy. Zbylí absolventi své výkony předvádějí za spolupráce klavírního doprovodu na půdě školy, či případně v Konvetu Milosrdných bratří. 


pondělí 2. července 2018

Herní průmysl, digitální hry – WTF?

Zdroj: https://www.researchgate.net/profile/Zdenk_Zahora
Dne 16. dubna 2018 se uskutečnila v rámci předmětu MVKK_03 Metody, systémy a organizace uměleckého provozu přednáška poutavě vedená sympaťákem Mgr. et Mgr. Zdeňkem Záhorou z Centra informačních technologií FF MU, Laboratoře pro experimentální humanitní vědy FF MU (více naleznete na: http://zzahora.cz/). Ač z řad spoluposluchačů se ozývaly nespokojené poznámky,  z důvodu dle nich neadekvátního výběru tématu přednášky vzhledem ke studovanému oboru, mě osobně přednáška přinesla příjemné zpestření a vhled do mnou občas zatracované oblasti průmyslu a umění.

Hned v úvodu přednášející pokládal posluchačům aktivizační otázky typu: Kdo hrál v posledním roce nějakou hru? Kdo hrál někdy Tetris? A kdo Hledače min? A kdo Člověče, nezlob se?... Každý se s hrami v nejrůznějších formách zákonitě potkal. Ať se jedná o deskovou hru nebo digitální hru, účel je převážně totožný.

Následovalo představení oborů studia zabývajících se hrami v rámci MUNI, ať už jejich tvorbou, výzkumem, související projekty (např. Gamer Pie) atd. Dále naťukl světovou historii vývoje herního průmysl a rozvinul debatu o herním průmyslu na území Brna. Statistiky mluví o 25 působících studiích (např. 2K Czech, MADFINGER Games, Bohemia Interactive, Alda Games, Altar Interactive Amanita Design…) a cca. 350 vývojářů. Od roku 1995 bylo vytvořeno na 150 her více či méně úspěšných.

Mezi významné hry z české tvorby můžeme řadit:
1994 – Tajemství oslího ostrova (Česká adaptace Monkey Island)
1997 – Fish Fillets (od velmi opěvovaného Vladimír Chvátila)
2001 – Original War (taktéž)
2002 – Mafia
2003 – Vietcong
2006 – ARMA
2009 – Machinarium (design hry je zaměřený na ruční kresbu, umělecká hra)
2014 – J.U.L.I.A.: Among the Stars
2015 – Rememoried
2016 – Hackers
Zdroj: https://www.amazon.com/Amanita-Design-s-r-o-Machinarium/dp/B00NUBNZ1M
Herní průmysl zahrnuje velmi rozsáhlou oblast lidského konání a velmi rapidně se vyvíjí a mění. Na jeho tvorbě se aktivně podílí široké spektrum profesí. A to například: kameramani, programátoři, hudební skladatelé, scénáristi, manageři atd. Některé rámce činností nejsou dosud ani pojmenovány vzhledem k tempu vývoje odvětví. Jedno zásadní motto se neslo celou přednáškou, a to, že hry odolávají zobecnění. Využívá se množství médií, existuje mnoho směrů, které zatím nejsou akademickou obcí ani hlouběji členěny.

Další stěžejní myšlenkou je, že herní vývoj je vysoce rizikový byznys. Vývoj je proces, který ve kterém se nedá pracovat s přesným časem, nedá se odhadnout, jak dlouho tvorba hry bude trvat. Na množství her se několik let pracuje a nakonec se ani nevydají, případně vydají, ale tak rychle zapadnou mezi další vydané hry, že náklady se nemají šanci vyrovnat s příjmy. Každá hra je pouze pro omezené publikum, nebude bavit všechny. Zážitek je subjektivní a nedá se měřit. Jak moc se člověk baví?

Herní autor, který mě zaujal svou tvorbou, je již výše zmíněný Vladimír Chvátil. Tento autor je původem z Jihlavy, absolvent MUNI, není jen tvůrce počítačových her, ale také velmi významný tvůrce v oboru tvorby deskových her. Osobně jsem se setkala s hrami Proroctví (2002) a Krycí jména (2015). Ta mě naprosto nadchla. Za jeho nejvýznamnější deskovou hru je považována hra Through the Ages, která získala dokonce ocenění Spiel des Jahres 2015.

Zdroj: https://www.alza.cz/hracky/kryci-jmena-d3784016.htm
Fakt, že Vladimír Chvátil tvoří i deskové hry ve mně zbořilo předpojatost vůči PC hráčům. Dle mého osobního výzkumu se doposud ukazovalo, že většina milovníků digitálních her nemá rádo deskové hry. Jako důvod vnímám nedostatek vizuálních efektů, málo interakce; jsou nudné oproti „pohyblivým obrázkům“. Tento autor ale svými hrami i silné hráče PC her umí nadchnout, a to mu připisuji jako velké plus.

Druhů hráčů je zrovna tak velké množství jako her. Každý ke hře přistupuje s jiným očekáváním a odchází s jiným výstupem. Jsou například hráči sóloví, kteří mají rádi příběh a hrají sami, jiní hrají především kvůli komunitě (kamarádi), kterou si při hře vytvořili. Další se chtějí uplatnit v roli leadra/managera a organizovat nějaké pohyby velkého množství lidí se společným cílem, či fungují jako žurnalisté, streamující hráči... Druh hráčů, který mě velmi zaujal, se nazývá prosumer. Slovo vzniká spojením producenta a konzumenta. Nadšení a zápal do her u některých fanoušků vede k tomu, že doprogramují ke hře nějaký nový mód, nebo přidají nový příběh atd. Může jím být také výtvarník, který na základě hry vytváří nové obrazy. Je to účinný způsob reklamy, autorem hry nepodnícený, a další možnosti vyžití pro fanouškovskou obec.


Závěrem bych ráda poukázala na potřebu každého jedince se bavit. Ač jsme každý originál, s jedinečnými potřebami a touhami, kvalitní odpočinek a seberealizace je často klíčová. Ať raději obdivujeme západ slunce ve Word of Tanks než v reálném světě nebo ne, je to naše osobitá preference. Fakt, že rodiče vždy nad svými dětmi budou lamentovat se slovy: To za nás nebylo, nic nezmění.

pondělí 14. května 2018

Byl to ale porod ten porod...


Plánovala jsem si, jak budu jako novopečená maminka psát poctivě příspěvky na blog, ale situace tomu zcela nepřála. Novopečená maminka, jak mnozí ví, je člověk vykulený.

neděle 4. března 2018

Těstovinový salát s kuřecím a špenátem

Chutně nakrmit hladové krky není vždy tak jednoduché. Ač vybíravost kvete hojně všude, toto jídlo u nás doma slaví úspěch. I zarytí masožravci považující "zelenina" za sprosté slovo slupnou tento salát raz dva. Recept jsem dostala od kamarádky, za což ji budu ještě dlouho blahořečit. Vyzkoušejte a podělte se o váš gastro zážitek.

Tímto příspěvkem otevírám novou rubriku, která bude pravidelně přinášet typy pro příznivce dobrého jídla a pití. Vždyť přeci láska prochází žaludkem, a co může v životě může být tak důležité.


Suroviny:
  • 200 g těstovin
  • 500 g kuřecích prsou
  • 300 g listového špenátu
  • 1 ks červené papriky
  • 3 ks rajčat
  • 0,5 středně velké cibule
  • 0,5 pórku
  • 3 stroužky česneku
  • 3 lžíce bílého jogurtu
  • 1 lžička vegety (není nutné)
  • 1 lžička soli (dle chuti)
  • 0,5 lžičky pepře mletý

Postup přípravy:
  1. Omyté a osušené kuřecí maso nakrájíme na nudličky a orestujeme. Po zatažení maso osolíme, opepříme a přidáme na drobno nakrájený pórek. Pokračujeme pod pokličkou do změknutí masa.
  2. Chvíli před dokončením přidáme nasekaný listový špenát a 1 lžičku vegety (nemusí být, většinou vůbec nedávám).
  3. Směs smícháme s těstovinami, které jsme si připravili dle návodu, dále s nakrájenými rajčaty, cibulí a paprikou.
  4. Zalijeme zálivkou z bílého jogurtu a prolisovaného česneku a můžeme podávat.
  5. Salát je dobrý studený i teplý. V létě je moc příjemný svou lehkostí. Nicméně, my ho máme rádi, i když třeba mrzne... Vegetariánskou verzí bez masa se rovněž nic nezkazí. 
Dobrou chuť!