středa 13. listopadu 2019

Podzimní lampion

Na FB stránkách obce, do které jsme se nedávno přestěhovali, se objevila pozvánka na Lampionový průvod, a jelikož můj milovaný syn miluje světýlka a svíčky, bylo jasné, že půjdeme.

Zdroj: vlastní foto
Po dlouhé době mě chytla chuť něco vlastnoručně vytvořit. Do papírnictví jsem neměla šanci se dostat, abych koupila již hotový lampion, a tak jsem musela využít dostupné zdroje a tvořit. Naštěstí nic extra potřeba nebylo. Projela jsem pár videí s návody na YouTube a dala se do práce. Samozřejmě za pomoci toho malého človíčka, kvůli kterému se to všechno mělo dít.


Potřebujeme:
  • Kulatá krabička od taveného sýru,
  • pečící papír,
  • barevný papír,
  • lepidlo,
  • nůžky,
  • drátek nebo provázek,
  • listy ze stromu,
  • čajová svíčka nebo LED světýlko.

Postup:
  1. Výroba lampionu započala celkem příjemnou procházkou. Do obchodu to máme z kopce a odrážedlo značky Puky svištělo dobře. V obchodě jsem vzali krabičku taveného sýru a vyrazili k pokladně. Samozřejmě se placení neobešlo bez dlouhého čekání na odbavení několika přeplněných košíků před námi a opětovného vysvětlování, že "ňamin" máme doma dost, na nikoho se jazyk nevyplazuje a na zboží, které si nekoupíme se jen kouká a nebere se do rukou.
  2. Hned před obchodem nám upadlo z odrážedla sedátko. Z nějakého důvodu se nám uvolnily šrouby, které ho držely a my pokračovali dál v naší cestě s pouze nasazeným sedátkem. Na hřiště, kam jsme mířili kvůli houpačce se nacházela bříza, která poskytla ideální velikost a barvu listů, které jsme společně posbírali na náš budoucí lampion. Následovala náročná cesta do dlouhého kopce domů, s odrážedlem a sedačkou v jedné ruce, dítětem s bolavými nožičkami v druhé, a to v 9. měsíci těhotenství.
  3. Doma již bylo veseleji. Malý si vedle mě kreslil a já vystřihovala a chystala jednotlivé části na lepení. Jelikož se mi jedna vrstva pečícího papíru zdála pro toho našeho Kazisvěta málo, udělala jsem dvojitou. Lepící papír jsem měla samolepící. Krabička od sýru měla tvořit pevné dno a víčko lampionu. Do víčka jsem vystřihla kruhový otvor.
  4. Na lepení lístečků jsem si samozřejmě pozvala malého odborníka. Nadšeně lístky připlácával, a kdybych to nechala na něm, tak polepí stěny lampionu zcela neprodyšně. Výsledek byl uspokojující a kupodivu nic co se nemělo slepit se také opravdu neslepilo. Použila jsem Herkules i na lístky. Samolepící papír dělal trochu neplechu. Přeci jen pečící papír dost rozmáčel, stejně tak i Herkules. Proto bych příště raději použila obyčejný barevný papír s lepidlem na papír v tyčince. Pod lístky to ale nijak nevadilo, když si člověk hlídal množství lepidla, aby nevytékalo ven. 
  5. Následovalo slepení všech částí. Krabička nám zazářila žlutě a lístečky krásně doladili podzimní atmosféru. Na dno jsem opět za pomoci Herkulesu přilepila kalíšek s čajovou svíčkou (před slepením do finálního tvaru). Původní plán byl použít tavnou pistoli, ale po stěhování jsem ještě neobjevila její umístění. Výsledek byl dostačující, jen delší čekání. Samozřejmě se mohl udělat z papíru jen nějaký držáček na LED světýlko, či použít tyčku na lampion, která už přímo v sobě světýlko zakomponované má, ale já jsem stále ještě za tradiční cestu, za měkké světlo svíčky.
  6. Následovalo už jen vytvoření dírek na provázek (drátek je u nás nedostatkové zboží) k vytvoření závěsného ucha. Tyčka rovněž byla handmade. Posloužili 4 špejle obvázané papírovou páskou s očkem na konci. (Tchán měl nápad, ať použijeme násadu od koštěte, ale to jsem zavrhla jako hloupý vtip.)
Zdroj: vlastní foto
Zdroj: vlastní foto

V průvodu ani jeden lampion neshořel, na což se myslím pár dalších rodinných příslušníků v našem závěsu tajně těšilo. Snad všichni až na nás měli LED světýlka na tyčkách, takže ani nic nehrozilo. My jsme to kupodivu také zvládli bez úhony. Jen byly zapotřebí čajové svíčky dvě. Přeci jen, rozšafná chůze syna způsobila mnoho cákanců vosku po dně lampionu, a tím zkrácenou životaschopnost svíčky. Připraveni jsme ale na tuto variantu byli. I šel nový kalíšek od čajové svíčky zasunout bez námahy do starého, což mě mile překvapilo.

Tak za rok se budeme těšit zas!

A zde je důkaz místo slibů (nejen o naší účasti na Lampionovém průvodu, ale také o nedostačujících schopnostech telefonu fotit bez dostatku světla):

Zdroj: vlastní foto


Použila jsem tyto návody:

neděle 10. listopadu 2019

Stephen King: Zelená míle

Jelikož mi již v červnu skončili všechny studijní povinnosti a synátor má lehce přes dva roky, čili vykazuje jisté známky samostatnosti, tak mám konečně po dlouhé době čas se opět více věnovat četbě. Ač má radost z volného času bude nejspíše trvat už jen měsíc, díky příchodu dalšího potomka, chci si ji vychutnat dosytosti.

Mé čtenářské nadšení se propojilo s webem ČBDB. Zde si lze dohledávat informace o knihách, diskutovat, komentovat, hlasovat a mnoho dalšího. Do čeho jsem se ale poprvé v životě aktivně přihlásila je Čtenářský klub (dále jen ČK), díky kterému jsem se dostala k velmi známé knize Zelená míle od Stephena Kinga.

sobota 13. října 2018

Země zaslíbená mnoha národům

Zběžně v knihovně prolítávám očima regál s názvem: "Literatura faktu". Většina titulů se věnuje holokautu, dětem které přežili, fotograf který přežil atd. Zaujímá mě kniha, která svým názvem i vzhledem kontrastuje. Bílo-modrá obálka, hodně stran, beru ji. Kniha nese název Země zaslíbená a napsal ji Ari Šavit. 

"Jeho série obrazů, minireportáží a rozhovorů nás provází dějinami země: od počátku sionistického hnutí přes třicátá léta, vývoj atomové pumy a války v letech 1967–1973 až do dnešní doby, kdy část mládeže tráví večery v klubech, zatímco jiná slouží na ohrožovaných hranicích. Výjevy skládající kořeny současné pulzující situace nanáší Šavit až křiklavými barvami a volí je tak, aby co nejostřeji kontrastovaly. Podobně chování skutečných postav líčí s citlivostí a přesvědčivostí, ale neumenšuje tragédie, k nimž logika jejich jednání nezřídka vedla. A tato dvojlomnost je leitmotivem knihy." Zdroj

Čekalo mě čtení plné emocí, dojetí, pocitu sounáležitosti a podpory. Je to barvitý příběh vzniku Izraele a jeho snahy o přežití. Vyprávění se stále točí kolem vztahu Židé vs. Arabové, jakožto původní obyvatelstvo území, kde Izrael vznikl. Pro pochopení situace nejsou používané jednostranné argumenty a nejsou vynášeny závěry. Velmi oceňuji snahu o objektivnost. Tato kniha nabízí zajímavého a více méně uceleného průvodce pro vnik do květnaté problematiky židovského státu. 

Tato kniha mě silně zasáhla a moc ji doporučuji k přečtení.
Ari Šavit; Zdroj: zde


úterý 9. října 2018

Revoluční dieta, aneb učíme se od dětí

Zdroj: vlastní foto
Krmení divé zvěře začíná. Dítě bezpečně připoutané v jídelní stoličce, bryndák nasazen, hračky na stole, jídlo s miskou schované... Tajně se plížím s plnou lžičkou kaše k ústům, už už tak budu, ještě kousek... Ruka letí... Kaše letí... Tak znovu. Nabírám kaši, štěrchám hračkou, dítě se směje s otevřenou pusou, cílím, ještě kousek, aaaa HAM! Jupí! Je to tam! ...dítě obsah pusy jazíčkem souká ven, bere kaši do ruky, midlá si ji po obličeji, stole, jídelní stoličce, kalhotech, tričku, bryndák je čistý.

Je zajímavé jak tento roční tvoreček vůbec nechápe to naše zaujetí jídlem. Proč by se v jídle neměl rochňat? Taková kaše jak protéká mezi prstíkama, po stole zanechává čáry, ze lžičky lítá daleko.... Kus rohlíku? Už nechci, šup s tím na zem. A děda se smíchem dodává: Na zem se toho ještě vejde.

Často potkávám hastagy typu #pornfood #instafood #cheatday #cheatfood. Tolik lidí si fotí jídlo, cestuje pro gurmánské zážitky a sdílí své nadšení svým přátelům. Toto počínání dobře komentuje sloga: Žijeme proto, abychom jedli.

Zdroj: zde
Pak stačí vejít do trafiky a zrovna tolik kolik je křížovek s recepty v nabídce, tak tolik je časopisů o dietách, zdravé životním stylu a fitness vedle nich. Interenet je zahlcený typy na osvědčené diety. Například DASH dieta, Atkinsova, Dukanova, Zónová, Life Choice dieta, dieta podle krevních skupin, dělená strava, Bodová dieta (nemyslím tu, při které vše zbodnete), Paleo dieta a mnoho dalších. Všechny jsou v zásadě funkční. Problém je, že se dostávají do konfrontace se slabou vůlí, dočasností diety a především s láskou k jídlu, jakožto k požitku, cestě k útěše, jak matčin prs, který nás vždy ukonejší.

Děti nám můžou být inspirací v mnohých věcech. Jsou ještě námi a splečností nezkažené, čisté, neohlazené do formy. Tolik věcí dokáže rozptýlit jejich pozornost, tolik nového. Proč by měli věnovat pozornost něčmu jako je jídlo, když si s tím nemůžou jenom hrát? Rodiče napomínají, ať se neplýtvá, ať to či ono s jídlem nedělají...

https://www.loupak.fun/obrazky/vlastni/454846/
Zdroj: zde
Američtí vědci zjistili, že ač děti často velmi úspěšně vzdorují vašim pokusům o krmení, nejeví ve většině případů žádné známky podvížity, naopak se vyznačují hravostí, hbytostí, vychytralostí a růžovými tvářičkami. Na základě těchto zjištění byly sestaveny rady, které jsou považovány za základní kameny této nové revolučí diety?

Rada č. 1
Necpěte se nadbytečným množstvím jídla jen pro vaše orgazmické potěšení. Volte raději sex.

Rada č. 2
Nemyslete na jídlo tak často. Svět nabízí tolik zajímavých odvětví až lascivně se nabízejících k prozkoumání.

Rada č. 3
Když už jíte, hrajte si. Z ledového salátu poskládejte lodičku, k vláken masa upleťte copánek, z knedlíku umačkejte kuličku, ze špenátu pro ni závodní dráhu...


Buďte jako malé děti, objevitelé, zkoušejte, hledejte a mějte se rádi. Proto slogan: Jíme, abychom žili!

A na závěr malá podzimní inspirace:
Zdroj: zde

středa 4. července 2018

Besední dům víří hudbou

Zdroj: https://www.konzervatorbrno.eu/
Ráda bych se s vámi podělila o zážitek z orchestrálního absolventského koncertu, který se uskutečnil 12. 4. 2018. Tento koncert pořádala Konzervatoř Brno v prostorách Besedního domu. Absolventy toho večera byli klavíristé Kateřina Blažková, Hoang Anh Pham (neboli Honza) a hornistka Hana Sapáková. 

Tito absolventi měli tu výsadu si zahrát s orchestrem, a to díky svému vítězství v „soutěži o orchestr“. Každoročně tuto možnost získá průměrně 6 žáků, kteří se rozdělí do dvou koncertních událostí. Další 3 žáci mají možnost vyhrát spolupráci s komorním orchestrem školy. Zbylí absolventi své výkony předvádějí za spolupráce klavírního doprovodu na půdě školy, či případně v Konvetu Milosrdných bratří. 

Mé postavení vůči tomuto koncertu nebylo čistě posluchačské. První skladbu jsem hrála v orchestru s lesním rohem, na pozici druhé horny. Pak teprve jsem si mohla užít zbytek koncertu poslechem v ústraní na balkoně. 

Fotky absolventů z dětství
Po nástupu orchestru a úvodních tónech ladění následovat proslov ředitele konzervatoře MgA. Pavla Maňáska, který přivítal všechny posluchače, představil v krátkosti hlavní účinkující, nastínil jejich plány po ukončení konzervatoře a připomněl vypnutí mobilních telefonů, aby koncert mohl nerušeně proběhnout.

Jako první na podium nastoupila Kateřina Blažková se skladbou Alexandra Nikolajeviče Skrajabina: Koncert pro klavír a orchestr fis moll, op. 20 (Allegro; Andante; Allegro moderato) pocházející z roku 1896, kterou nastudovala pod vedením Mgr. Renaty Bialasové. Výběr skladby byl pro ni velmi niterným rozhodnutím. Skladba samotná je psána spíše komorním způsobem, orchestr se často neuplatní v silných pasážích. Jako další sólové nástroje se hojně ukazuje první klarinet a první horna, která rozvíjí rozhovor s klavírem. Za to zvonivě vynikne klavírní linka. Tato mladá klavíristka si všechny získala svou přesvědčivou vyšperkovanou hrou a byla odměněna velkým potleskem.

Hana Sapáková
Druhým číslem večera byla Hana Sapáková, která vystoupila se skladbou Richarda Strausse: Koncert pro lesní roh a orchestr No. 2 Es dur (Allegro; Andante con moto; Rondo. Allegro molto). Nastudování probíhalo pod dohledem Mgr. Milana Mrazíka. Tento koncert je známý svou náročností, ale je také asi nejoblíbenějším z 20. století. Skýtá velké možnosti uplatnění interpretační barevnosti, spletité rytmy a prolínající se motivy. Tato absolventka je mimořádně talentovaná hráčka a koncert tohoto formátu bravurně zvládla. Nemůže zůstat nepovšimnut ale ani part orchestrálních lesních rohů, kdy například ve 3. větě hrají úvodní náročnou fanfáru spolu se sólistkou. Hana Sapáková má za sebou již mnoho úspěchů. Například vystoupila sólově s Filharmonií Brno, je držitelkou 1. místa, titulu laureáta a absolutního vítěze oboru v Mezinárodní interpretační soutěži Pro Bohemia Ostrava 2014, vyhrála konkurz do Orchestrální Akademie České filharmonie a v letošním roce zabojovala v soutěži Pražského jara, kde postoupila do 2. kola. Její kulatý příjemný tón uchvátil kdejakého neznalce tohoto královského nástroje.

Následovala pauza, která posloužila k dlouhým gratulacím. Řady gratulantů byly bez konce. Sloužila také rozpravám o čerstvém prožitku. Mezi posluchači byli především členové rodin absolventů, profesoři, spolužáci a kamarádi. Sál byl plný. Vzduchové podmínky se v průběhu koncertu zhoršovaly.

Vrcholem koncertu se stal Hoang Anh Pham. Výběr skladby padl na Sergeje Rachmaninova: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll, op. 18 (Moderato; Adagio sostenuto; Allegro Scherzando)z roku 1901, kterým se skladatel velmi proslavil. Dokonce existují originální nahrávky interpretace tohoto koncertu samotného autora. Pedagogické vedení a nastudování skladby delegovala Mgr. Inna Aslamas. Absolvent rovněž vyhrál mnoho ocenění, například Mezinárodní Schubertovu soutěž pro klavírní dua. Jeho cílem je stát se koncertním klavíristou, a pokud by se to mělo někomu povést tak právě jemu. Je nesmírně talentovaný a jeho projev je velmi osobitý a věrný. Až chronicky známé melodie se neotřele rozléhali po sále a zaujímali svou dokonalou technikou. Každá nota byla prožitá. Hoang Anh Pham tím dal vyniknout koncertu jak zvukově tak i vizuálně.
Mgr. Stanislav Kummer

Neopomenutelným článkem celého koncertního dění byl dirigent Mgr. Stanislav Kummer. Tento člověk je poměrně malý, sympatický pán, s širokými rameny, dlaněmi jak lopatami, ale měkkými gesty. Díky jeho snaze, angažovanosti a především trpělivosti byl koncert proveden v takové kvalitě a příjemné atmosféře.

Koncert bych celkově hodnotila jako velmi povedený. Výkony absolventů i orchestru byly na vysoké úrovni a posluchači po právu odcházeli spokojeni a plni dojmů.




Záznam z koncertu:


pondělí 2. července 2018

Herní průmysl, digitální hry – WTF?

Zdroj: https://www.researchgate.net/profile/Zdenk_Zahora
Dne 16. dubna 2018 se uskutečnila v rámci předmětu MVKK_03 Metody, systémy a organizace uměleckého provozu přednáška poutavě vedená sympaťákem Mgr. et Mgr. Zdeňkem Záhorou z Centra informačních technologií FF MU, Laboratoře pro experimentální humanitní vědy FF MU (více naleznete na: http://zzahora.cz/). Ač z řad spoluposluchačů se ozývaly nespokojené poznámky,  z důvodu dle nich neadekvátního výběru tématu přednášky vzhledem ke studovanému oboru, mě osobně přednáška přinesla příjemné zpestření a vhled do mnou občas zatracované oblasti průmyslu a umění.

Hned v úvodu přednášející pokládal posluchačům aktivizační otázky typu: Kdo hrál v posledním roce nějakou hru? Kdo hrál někdy Tetris? A kdo Hledače min? A kdo Člověče, nezlob se?... Každý se s hrami v nejrůznějších formách zákonitě potkal. Ať se jedná o deskovou hru nebo digitální hru, účel je převážně totožný.

Následovalo představení oborů studia zabývajících se hrami v rámci MUNI, ať už jejich tvorbou, výzkumem, související projekty (např. Gamer Pie) atd. Dále naťukl světovou historii vývoje herního průmysl a rozvinul debatu o herním průmyslu na území Brna. Statistiky mluví o 25 působících studiích (např. 2K Czech, MADFINGER Games, Bohemia Interactive, Alda Games, Altar Interactive Amanita Design…) a cca. 350 vývojářů. Od roku 1995 bylo vytvořeno na 150 her více či méně úspěšných.

Mezi významné hry z české tvorby můžeme řadit:
1994 – Tajemství oslího ostrova (Česká adaptace Monkey Island)
1997 – Fish Fillets (od velmi opěvovaného Vladimír Chvátila)
2001 – Original War (taktéž)
2002 – Mafia
2003 – Vietcong
2006 – ARMA
2009 – Machinarium (design hry je zaměřený na ruční kresbu, umělecká hra)
2014 – J.U.L.I.A.: Among the Stars
2015 – Rememoried
2016 – Hackers
Zdroj: https://www.amazon.com/Amanita-Design-s-r-o-Machinarium/dp/B00NUBNZ1M
Herní průmysl zahrnuje velmi rozsáhlou oblast lidského konání a velmi rapidně se vyvíjí a mění. Na jeho tvorbě se aktivně podílí široké spektrum profesí. A to například: kameramani, programátoři, hudební skladatelé, scénáristi, manageři atd. Některé rámce činností nejsou dosud ani pojmenovány vzhledem k tempu vývoje odvětví. Jedno zásadní motto se neslo celou přednáškou, a to, že hry odolávají zobecnění. Využívá se množství médií, existuje mnoho směrů, které zatím nejsou akademickou obcí ani hlouběji členěny.

Další stěžejní myšlenkou je, že herní vývoj je vysoce rizikový byznys. Vývoj je proces, který ve kterém se nedá pracovat s přesným časem, nedá se odhadnout, jak dlouho tvorba hry bude trvat. Na množství her se několik let pracuje a nakonec se ani nevydají, případně vydají, ale tak rychle zapadnou mezi další vydané hry, že náklady se nemají šanci vyrovnat s příjmy. Každá hra je pouze pro omezené publikum, nebude bavit všechny. Zážitek je subjektivní a nedá se měřit. Jak moc se člověk baví?

Herní autor, který mě zaujal svou tvorbou, je již výše zmíněný Vladimír Chvátil. Tento autor je původem z Jihlavy, absolvent MUNI, není jen tvůrce počítačových her, ale také velmi významný tvůrce v oboru tvorby deskových her. Osobně jsem se setkala s hrami Proroctví (2002) a Krycí jména (2015). Ta mě naprosto nadchla. Za jeho nejvýznamnější deskovou hru je považována hra Through the Ages, která získala dokonce ocenění Spiel des Jahres 2015.

Zdroj: https://www.alza.cz/hracky/kryci-jmena-d3784016.htm
Fakt, že Vladimír Chvátil tvoří i deskové hry ve mně zbořilo předpojatost vůči PC hráčům. Dle mého osobního výzkumu se doposud ukazovalo, že většina milovníků digitálních her nemá rádo deskové hry. Jako důvod vnímám nedostatek vizuálních efektů, málo interakce; jsou nudné oproti „pohyblivým obrázkům“. Tento autor ale svými hrami i silné hráče PC her umí nadchnout, a to mu připisuji jako velké plus.

Druhů hráčů je zrovna tak velké množství jako her. Každý ke hře přistupuje s jiným očekáváním a odchází s jiným výstupem. Jsou například hráči sóloví, kteří mají rádi příběh a hrají sami, jiní hrají především kvůli komunitě (kamarádi), kterou si při hře vytvořili. Další se chtějí uplatnit v roli leadra/managera a organizovat nějaké pohyby velkého množství lidí se společným cílem, či fungují jako žurnalisté, streamující hráči... Druh hráčů, který mě velmi zaujal, se nazývá prosumer. Slovo vzniká spojením producenta a konzumenta. Nadšení a zápal do her u některých fanoušků vede k tomu, že doprogramují ke hře nějaký nový mód, nebo přidají nový příběh atd. Může jím být také výtvarník, který na základě hry vytváří nové obrazy. Je to účinný způsob reklamy, autorem hry nepodnícený, a další možnosti vyžití pro fanouškovskou obec.


Závěrem bych ráda poukázala na potřebu každého jedince se bavit. Ač jsme každý originál, s jedinečnými potřebami a touhami, kvalitní odpočinek a seberealizace je často klíčová. Ať raději obdivujeme západ slunce ve Word of Tanks než v reálném světě nebo ne, je to naše osobitá preference. Fakt, že rodiče vždy nad svými dětmi budou lamentovat se slovy: To za nás nebylo, nic nezmění.

pondělí 14. května 2018

Byl to ale porod ten porod...


Plánovala jsem si, jak budu jako novopečená maminka psát poctivě příspěvky na blog, ale situace tomu zcela nepřála. Novopečená maminka, jak mnozí ví, je člověk vykulený.

neděle 4. března 2018

Těstovinový salát s kuřecím a špenátem

Chutně nakrmit hladové krky není vždy tak jednoduché. Ač vybíravost kvete hojně všude, toto jídlo u nás doma slaví úspěch. I zarytí masožravci považující "zelenina" za sprosté slovo slupnou tento salát raz dva. Recept jsem dostala od kamarádky, za což ji budu ještě dlouho blahořečit. Vyzkoušejte a podělte se o váš gastro zážitek.

Tímto příspěvkem otevírám novou rubriku, která bude pravidelně přinášet typy pro příznivce dobrého jídla a pití. Vždyť přeci láska prochází žaludkem, a co může v životě může být tak důležité.


Suroviny:
  • 200 g těstovin
  • 500 g kuřecích prsou
  • 300 g listového špenátu
  • 1 ks červené papriky
  • 3 ks rajčat
  • 0,5 středně velké cibule
  • 0,5 pórku
  • 3 stroužky česneku
  • 3 lžíce bílého jogurtu
  • 1 lžička vegety (není nutné)
  • 1 lžička soli (dle chuti)
  • 0,5 lžičky pepře mletý

Postup přípravy:
  1. Omyté a osušené kuřecí maso nakrájíme na nudličky a orestujeme. Po zatažení maso osolíme, opepříme a přidáme na drobno nakrájený pórek. Pokračujeme pod pokličkou do změknutí masa.
  2. Chvíli před dokončením přidáme nasekaný listový špenát a 1 lžičku vegety (nemusí být, většinou vůbec nedávám).
  3. Směs smícháme s těstovinami, které jsme si připravili dle návodu, dále s nakrájenými rajčaty, cibulí a paprikou.
  4. Zalijeme zálivkou z bílého jogurtu a prolisovaného česneku a můžeme podávat.
  5. Salát je dobrý studený i teplý. V létě je moc příjemný svou lehkostí. Nicméně, my ho máme rádi, i když třeba mrzne... Vegetariánskou verzí bez masa se rovněž nic nezkazí. 
Dobrou chuť!

sobota 29. července 2017

Kapsář, aneb šití je boj

A tak se jednoho krásného dne stalo, že se mi doma náhodou objevil šicí stroj... No, ruku na srdce, zas tak náhodou to nebylo. Mám totiž tchyni, která je zapálená do patchworku. Mě se odjakživa líbily ruční výrobky všeho druhu, hlavně ten um co je k tomu potřeba, a tak mě nebylo vůbec těžké nadchnout (jako kdyby někdy bylo). Jelikož jsem úspěšně nastoupila na mateřskou, s radostí jsem přijala do opatrovnictví tchynin starší šicí stroj, který pro začátky je plně dostačující.
Vyfasovala jsem hned nějaké odstřižky látek, ať mám na čem trénovat, špendlíky, krabici nití, měřící podložku, řezačku, velké pravítko, základní kurz navlékání nití, návod na použití jednotlivých koleček na šicím stroji a kdo ví čeho ještě. Byla jsem nadšená. Takový komfort do začátku má málokdo!

Po prvním víceméně úspěšně zvládnutém pytlíku, jsem se rozhodla pustit do projektu: kapsář na dětskou postýlku. Googlila jsem, šla do knihovny kouknout, zda mají nějaké knížky o šití, odnesla si i nějaká čísla časopisu Burda, pro inspiraci, a stavila se ve švadlence, kde jsem dosti ukoktaně a nejistě předkládala svá přání na látky a rozměry. Paní na mě koukala poněkud toporně a vůbec mi mou situaci neusnadňovala. Ale což, člověk se nesmí nechat hned rozhodit a odradit.

Odcházela jsem ale s úlovkem, který mě naprosto uspokojoval. Žlutá látka na podklad, modré proužky na jedny kapsy. Na další kapsy jsem měla namyšlenou látku s nádhernými sloníky z dodejky od tchyně. Doma jsem se vrhla do měření čtverce. Ono se řekne čtverec. Na papíře je to jedna dvě. Pravoúhlý trojúhelník k ruce, pár čar a je to. Na látce to ale zas taková prča není, jak jsem brzy sama neochotně zjistila... Neustále jsem přeměřovala, čáry opravovala. A látka? Ta si dělala co chtěla, jak živá. Výsledný čtverec 58x58 cm nakonec vznikl. Sláva! Ještě vytvořit nějaké šňůrky na přivázání, nezapomenou ze správné strany vložit a sešít ty 3 skoročtverce.

Když se člověk něčemu učí, tak je jasné, že vše hned nepůjde hladce, ale moje neohrabanost mě i při všech rozumových úvahách nepřestávala udivovat. Vše zažehleno, vyrovnáno a už hlavně nepřeměřovat, jinak se z toho zblázním! Tedy podkladová část hotova.

Pomoc mi poskytl jeden fotonávod z blogu U hrabošky, který bych ráda zveřejnila. Byl mi opravdu k užitku! Zachránil mě od lecjakých opomenutí.

Na víc jsem již neměla sil, takže pokračování druhého dne. Fajn by byly ty kapsy, že? Když už to má být kapsář. Tchyně dovalila nějaká videa s návody na jednotlivé typy kapes v radostném poblouznění, že fakt se snažím něco šít. V dolní půlce tedy měly vzniknout dvě velké kapsy na gumičku a dole se sámečky. No, samozřejmě že jsem chtěla pruhový vzor vodorovně, ale až když látka byla nastřihaná a začištěná, jsem si všimla, že ty proužky jsou nějakou náhodou svisle... No, nevadí. To se dá přežít. Tak a šup s tím na podklad. 

Problém vznikl hned při prvním pokusu o rozjezd mašiny. Prostě nejela... Tak jsem jí domlouvala, i kolečkem pomáhala, ale prostě se jí nechtělo. Jediné čeho jsem po chvíli docílila, byla zlomená jehla. Jednoduše shrnuto. Místo které jsem chtěla prošít bylo, tak silné, tolik vrstev látky na sobě, že bych to zvládla tak maximálně šídlem... Pokořená jsem byla nucena se zamýšlenou kapsou ustoupit o 2 cm od okraje směrem dovnitř. Další nadějný pokus o prošití skončil celkem náhle. Dojela jsem s radostí až do konce, když jsem si všimla, že i když na mě z látky koukají krásné pravidelné vpichy po vyměněné jehle, nit nikde. Nový pokus tedy. Navléknout nitě a znovu. Tentokrát se mi povedla tak křivá lajna, že jsem musela párat. Když jsem začala šít tedy potřetí docvakla mi další věc. Ty žluté šňůrky, které na mě koukají, neměly by být jinde? Na vrchu kapsáře a ne na boku? Už jsem se musela jenom smát. Byl to ale takový ten šílený smích, kdy nevíte jestli si ty nůžtičky, kterými znovu pářete nevrazíte raději do oka.

Po úspěšném přišití boků kapes a dělící lajny mezi kapsičkami se nachýlilo k dalšímu milému zápasení. Guma krásně držela nařasenou látku. Zbývalo ještě nějaký sámeček dole udělat a kapsy hotovy. Zdatně jsem špendlila, měřila, aby sámečky byly stejné (zdálo se mi to nanejvýše důležité). Na řadu přišel opět šicí stroj. Už na začátku se mi nechtěla potvora rozjet z množství látky, které jsem pod patku cpala. Počítat pokusy už jsem vzdala a čekala až se nějak zadaří. No, zadařilo, sláva! Ale jak opilému který jde z hospody. Ne, nepárala jsem to, už se na to ani nedívala. Za ty rány mojí perfekcionistické dušičce a další nervy to prostě nestálo!

Vyčerpána a ze sebe zklamaná jsem opět práci odložila. Za několik dní jsem se vrátila s novou dávnou kuráže v přesvědčení, že skládané kapsy určitě budou jednodušší. Měřila jsem, přemýšlela, jak kam kapsy na podklad usadit, jak velké a kolik cm navíc bude potřeba na sklady. Jista svou pravdou jsem začala řezat látku. Sešila jsem vrstvy, začistila kraje a šup nakreslit sklady a špendlit. Nějak jsem se ale nemohla najednou dopočítat. Každá kapsa ve výsledku měla mít 18 cm. Tak jsem znovu měřila, znovu kreslila a špendlila. Přes rameno mi kouká manžel: "Ale to máš blbě." Jak to?? Není možné, tolikrát jsem to počítala... No, hádat se nebylo proč. Měl pravdu, na sklady jsem počítala jednou méně, než mělo být. Jo, a dělat čáry dle vzoru na rubu je taky nesmysl, ono to pak na líci sedí přeci jen jinak. Za další, vzor míněný na šířku, sloníci by měli přeci chodit nohama dolů, se opět nějak záhadně přeskládal na výšku. A pak, že člověk dvakrát stejnou hloupost neudělá. Tchyně se jen smála se slovy, že takhle alespoň vznikají originály.


Došití kapsáře si vyžádalo ještě dvou odpravených jehel, nějaké to párání a mnohonásobné zamhouření očí. Kapsář je krásný, za tím si stojím! (Ale asi spíše z dálky...)

úterý 4. července 2017

Noc kostelů 2017 - Brno v Židenicích


Noc kostelů je již tradiční událost, která oživila dění v celé ČR. V Brně se konala série koncertů, nejrůznějších doprovodných programů a speciální jízdy šalinou. Ty mě velmi zaujali díky rozhovorům, které vně probíhaly s hosty. Objevila se tam například spisovatelka Hana Pinknerová, pomocný brněnský biskup Pavel Konzbul, senátorem PhDr. Zdeněk Papoušek a další.
Tento rok jsem ale nebyla běžným návštěvníkem, jako obvykle, ale účastníkem. O týden dříve jsem potkala dlouholetého známého, který šel za kmotra kamarádce a spolužačce z konzervatoře při biřmování. Na příjemném Agape plném obžerství na zahradě za jezuitským kostelem Nanebevzetí Panny Marie jsem se zčuchli a domluvili se, že by se jim hodili do židenické scholy housle právě na Noc kostelů. Mě už škola skončila, tak proč si nezahrát. Jedna zkouška a výstup je ideální časový odběr.
Šli jsme na řadu až v 20:15 s přichystanými písničkami, jak převzatými tak i autorskými. Složení bylo následující: bicí, kytary, housle a zpěvy. Při narychlo připravovaném zvučení se ovšem vloudila malá chybička. Můj suverénně umístěný snímač na houslích, poctivě předchozího dne instalovaný, se ukázal jako nefunkční. Až při zapojování kabelu jsem si uvědomila, že na mě hledí hodinková baterka, která již hodně dlouho nebyla měněna. Takže se hrálo akusticky. Z toho plyne ponaučení: Měňte baterky před koncerty! 
Výstup se jinak vydařil, známější kousky s námi zpívalo mnoho lidí z lavic a atmosféra byla příjemně tetelivá. I ohlasy na houslové vyhrávky byly dobré, jen to prý bylo takové tiché... Nasledovalo společenské plkání v místní kavárničce u vchodu do kostele nad domácími limonádami. Ale to už se stmívalo. Takže zase příští rok!
Hrálo se například:
... 
Fotky přímo z Židenic ZDE.

pondělí 19. června 2017

To nejlepší z Viděno v Brně

Možná už jste se setkali na Facebooku se zábavným typem skupin zaměřených na konkrétní místo. Jedna z prvních pro mě takových bylo Viděno v Praze. Tato skupina mě zaujala hned. U některých fotek jsem skoro brečela smíchy. I když nejsem z Prahy, tak mi nikdy nedělalo problém tam být. Ne vždy ale člověka baví fotky neustále opakovaných ponožek v sandálech, parkovacích skvostů a různých opileckých póz. Spravovat něco takového mě lákalo. Řešilo by to minimálně můj problém s nepřizpůsobeným obsahem... 

A tak jednou přišel nápad si takovou skupinu vytvořit. Jakmile vyhledávač podobnou skupinu zaměřenou na Brno nenašel o názvu bylo rozhodnuto. Proč život neprodloužit také Brňanům? A Viděno v Brně bylo na světě! V současné době má skupina přes 13 000 členů a stále se rozrůstá. Velkým pomocníkem ve správě mi je Alan Garcia, který tento post získal díky jedné své laskavosti vůči mě. Na oplátku si měl říct co by rád. Pivo mu bylo málo, raději by správcoval. Tak má co chtěl. :-)


Některé příspěvky jsou umělecky laděné...
by Dave Jörgen Sörensen
by Amálka Mrkosová


by Petr Almáši


Některé dojemné...
by Daniela Daja Gotz

by Hanka Zouharová

Některé přináší zajímavé asociace... 
by Honza Ozzy Riedl

by Jana Zichová

Některé zas pohledy na řádění živlů...
by Jiří Tošner

Občas jsou ale největšími živli naši spoluobčané.... 
by Petr Zatrapa
by Adél Šebková


Ale abychom nezůstali jen u Brňanů...
by Ladik Komárek
by Tom Zubbathor



Osvěžení je další nutností... 
by Lenka Ká

Ztráty, nálezy, prodej, a výměnu také občas řešíme...
by Lubomír Nezval

by Lucie Šebl Šebestová

Člověka ale překvapí takový neobvyklý pasažér...
by Lukas Jabkkin

by Michal RazoRovič Klimeš

Jak se zachází s technikou může být také zarážející...
by Otakar Kolář


 Již tradiční záchodová poezie a různé doprovodné zkazky...
by Rolný Dominik

A když chcete pryč, použijte takovýto Exit...
by Roman Tichý Čech

Nebo buďte naše špilasová koza...
by Tereza Rézinka Králová

Politika se nás rovněž týká...
by Veronika Brázdová

A fenomén super poznávacích značek nás také neminul. Zde jeden zástupce... 
by Šuster Jan

A také umíme litovat... 
by Adam Stanislav

A mnoho dalšího ZDE! :-)