A co dál?

Je čas se zase začít učit. Od ukončení mých studijních povinností uběhlo už 2,5 roku. Já vím, že je to klišé, ale ten čas letí... Za tu dobu jsem se stihla konečně naučit alespoň psát všemi deseti. Zatím mi to nejde tak lehce jak bych ráda, ale to nejhorší mám už za sebou. Každopádně to znamená, že tento příspěvek je jako první psát a ne datlován. Teď ale dále.

Nyní se přiblížila doba, kdy budu končit mateřskou dovolenou a zapojím se do pracovního procesu. Ač jsem vystudovaná houslistka a hornistka, už poněkolikáté mě nadchl obor IT a to už opravdu musí být znamení. Tedy, začínám se učit kódovat a lehce už i programovat. Je nejvyšší čas se do toho obout. Tak uvidíme, kam mě cesty zavedou. Držte mi palce!

Revoluční dieta, aneb učíme se od dětí

Zdroj: vlastní foto

Krmení divé zvěře začíná. Dítě bezpečně připoutané v jídelní stoličce, bryndák nasazen, hračky na stole, jídlo s miskou schované... Tajně se plížím s plnou lžičkou kaše k ústům, už už tak budu, ještě kousek... Ruka letí... Kaše letí... Tak znovu. Nabírám kaši, štěrchám hračkou, dítě se směje s otevřenou pusou, cílím, ještě kousek, aaaa HAM! Jupí! Je to tam! ...dítě obsah pusy jazíčkem souká ven, bere kaši do ruky, midlá si ji po obličeji, stole, jídelní stoličce, kalhotech, tričku, bryndák je čistý.

Je zajímavé jak tento roční tvoreček vůbec nechápe to naše zaujetí jídlem. Proč by se v jídle neměl rochňat? Taková kaše jak protéká mezi prstíkama, po stole zanechává čáry, ze lžičky lítá daleko.... Kus rohlíku? Už nechci, šup s tím na zem. A děda se smíchem dodává: Na zem se toho ještě vejde.

To nejlepší z Viděno v Brně

Možná už jste se setkali na Facebooku se zábavným typem skupin zaměřených na konkrétní místo. Jedna z prvních pro mě takových bylo Viděno v Praze. Tato skupina mě zaujala hned. U některých fotek jsem skoro brečela smíchy. I když nejsem z Prahy, tak mi nikdy nedělalo problém tam být. Ne vždy ale člověka baví fotky neustále opakovaných ponožek v sandálech, parkovacích skvostů a různých opileckých póz. Spravovat něco takového mě lákalo. Řešilo by to minimálně můj problém s nepřizpůsobeným obsahem... 

A tak jednou přišel nápad si takovou skupinu vytvořit. Jakmile vyhledávač podobnou skupinu zaměřenou na Brno nenašel o názvu bylo rozhodnuto. Proč život neprodloužit také Brňanům? A Viděno v Brně bylo na světě! V současné době má skupina přes 13 000 členů a stále se rozrůstá. Velkým pomocníkem ve správě mi je Alan Garcia, který tento post získal díky jedné své laskavosti vůči mě. Na oplátku si měl říct co by rád. Pivo mu bylo málo, raději by správcoval. Tak má co chtěl. :-)

Některé příspěvky jsou umělecky laděné...

by Dave Jörgen Sörensen

by Amálka Mrkosová

by Petr Almáši

Některé dojemné...

by Daniela Daja Gotz

by Hanka Zouharová

Některé přináší zajímavé asociace... 

by Honza Ozzy Riedl

by Jana Zichová

Některé zas pohledy na řádění živlů...

by Jiří Tošner

Občas jsou ale největšími živli naši spoluobčané.... 

by Petr Zatrapa

by Adél Šebková

Ale abychom nezůstali jen u Brňanů...

by Ladik Komárek

by Tom Zubbathor

Osvěžení je další nutností... 

by Lenka Ká

Ztráty, nálezy, prodej, a výměnu také občas řešíme...

by Lubomír Nezval

by Lucie Šebl Šebestová

Člověka ale překvapí takový neobvyklý pasažér...

by Lukas Jabkkin

by Michal RazoRovič Klimeš

Jak se zachází s technikou může být také zarážející...

by Otakar Kolář

 Již tradiční záchodová poezie a různé doprovodné zkazky...

by Rolný Dominik

A když chcete pryč, použijte takovýto Exit...

by Roman Tichý Čech

Nebo buďte naše špilasová koza...

by Tereza Rézinka Králová

Politika se nás rovněž týká...

by Veronika Brázdová

A fenomén super poznávacích značek nás také neminul. Zde jeden zástupce... 

by Šuster Jan

A také umíme litovat... 

by Adam Stanislav

A mnoho dalšího ZDE! :-)

11 důvodů, proč nechodit s hudebníkem

Tak tady máme opět naše oblíbené "pokukávací okénko"! Tentokrát je to z magazínu pro aktivní hudebníky, jak hlásají stránky frontman.cz. Tento článek mi přijde ještě trefnější a ano, lepší, než níže zmíněných 19 důvodů, proč je chození s muzikantem pěkná otrava. Jeho tvůrcem je zástupce šéfredaktora, copywritter na kytary.cz a také baskytarista a rapper - JTK (Jan Krčmář). Má co k tomu říci... Užijte si čtení zrovna tak jako já!

Vánoce a Muž neviditelný

Otto Bohuš je jméno jednoho šikovného pisálka. který mě dokázal zaujmout v mžiku. Jeho lehký způsob vyjadřování spojený s trefným humorem a aktualitou vybízí k dalšímu čtení. Článek, který bych s vámi sdílela ovšem příliš veselý nebude. Možná až trochu dojemný ale ano v tento Vánoční čas...Inspiroval mě k tomuto příspěvku. Tak račte dál...

19 důvodů, proč je chození s muzikantem pěkná otrava

Vybráno tematicky z ČiliChili. Miluji jejich články. V tomto uspěchaném světe je pro mě toto počteníčko vždy, jak občerstvit se u horského potůčku se slunkem nad hlavou. Jen se zasmát čisté absurditě lidských životů, situací, do kterých se dostáváme.

Blog Julia Zajace: Co Čech to muzikant, co muzikant to chuďas

A jelikož je tento blog zatím v plenkách, hledá inspiraci po Internetu. Kolik asi muzikantů je ochotno sdílet své životy? Kolik lidí právě je podporuje a čte? Je tématika vážné hudby alespoň minimálně populární?

Natrefila jsem na zajímavý blog. Aktivní muzikant nadávající na stav platů orchestrálních hráčů a vyjadřující se k otázce, zda dát svým dětem hudební vzdělání a vyslat je na profesionální dráhu, či ne, v návaznosti právě na možnost "uživit se". Jo, to je opravdu aktuální otázka. Jak vysoký bude plat? A bude stačit? Ať chci, či ne, pro mě až drásajícím způsobem aktuální. Jsem v bakalářském ročníku. Ráda bych ovšem ještě dál pokračovala ve studiu. To mi moc času ale navíc nezajistí. Koukám po vyvěšených nabídkách konkurzů. Všichni studenti se na ně klepeme jak sulce, protože to je Ono: Vyhrát konkurz - necvičíme léta letoucí jen tak pro radost, ale jsme schopní hráči. 3x sláva! I kdybychom vlastně o to místo jako takové nestáli... Kdo se z nás ale zamýšlí, jestli to opravdu chceme? No, tak plat za nic moc nestojí, časové podmínky na nic, pro ženu chtějící rodinu nepřijatelné, směny trhačky, večerní koncerty, zabité víkendy, často na cestách v kufru, a můžete tak dále pokračovat. Jen zavřít oči, jít a hlavně si nestěžovat, aby vás někdo neosočil z toho, že jste příliš negativní... Vybrali jsme si to když jsme byli prťata, a teď? Nic jiného neumíme. Jen tu muziku, a to ještě kdo ví jestli. Pořád jsou kolem lepší.

Článek stojí za přečtení.

Blog Julia Zajace: Co Čech to muzikant, co muzikant to chuďas:

"Již jednou jsem psal o platech muzikantů, ale nedá mi to a musím znovu. Před několika dny měla konzervatoř v Teplicích (kde jsem studoval..."

Co se úvodních otázek týče, tak se mi začíná rýsovat celkem jasná odpověď. O klasickou hudbu široká veřejnost zájem nemá. (Nic nového pod sluncem, ale ta kapička naděje.) Nevzdám se však tohoto směru. Je to můj život, a proto čtete dál! Ochutnávka právě začíná...