A jelikož je tento blog zatím v plenkách, hledá inspiraci po Internetu. Kolik asi muzikantů je ochotno sdílet své životy? Kolik lidí právě je podporuje a čte? Je tématika vážné hudby alespoň minimálně populární?
Natrefila jsem na zajímavý blog. Aktivní muzikant nadávající na stav platů orchestrálních hráčů a vyjadřující se k otázce, zda dát svým dětem hudební vzdělání a vyslat je na profesionální dráhu, či ne, v návaznosti právě na možnost "uživit se". Jo, to je opravdu aktuální otázka. Jak vysoký bude plat? A bude stačit? Ať chci, či ne, pro mě až drásajícím způsobem aktuální. Jsem v bakalářském ročníku. Ráda bych ovšem ještě dál pokračovala ve studiu. To mi moc času ale navíc nezajistí. Koukám po vyvěšených nabídkách konkurzů. Všichni studenti se na ně klepeme jak sulce, protože to je Ono: Vyhrát konkurz - necvičíme léta letoucí jen tak pro radost, ale jsme schopní hráči. 3x sláva! I kdybychom vlastně o to místo jako takové nestáli... Kdo se z nás ale zamýšlí, jestli to opravdu chceme? No, tak plat za nic moc nestojí, časové podmínky na nic, pro ženu chtějící rodinu nepřijatelné, směny trhačky, večerní koncerty, zabité víkendy, často na cestách v kufru, a můžete tak dále pokračovat. Jen zavřít oči, jít a hlavně si nestěžovat, aby vás někdo neosočil z toho, že jste příliš negativní... Vybrali jsme si to když jsme byli prťata, a teď? Nic jiného neumíme. Jen tu muziku, a to ještě kdo ví jestli. Pořád jsou kolem lepší.
Článek stojí za přečtení.
"Již jednou jsem psal o platech muzikantů, ale nedá mi to a musím znovu. Před několika dny měla konzervatoř v Teplicích (kde jsem studoval..."
Co se úvodních otázek týče, tak se mi začíná rýsovat celkem jasná odpověď. O klasickou hudbu široká veřejnost zájem nemá. (Nic nového pod sluncem, ale ta kapička naděje.) Nevzdám se však tohoto směru. Je to můj život, a proto čtete dál! Ochutnávka právě začíná...
Žádné komentáře:
Okomentovat