Po dlouhé cestě z Ostravy, vyrážím do rušných ulic předvánočního Brna. Vytrvale se ubírám dál obtěžkaná svými nástroji a kufrem, rachotícím po kočičích hlavách, který už dávno zapomněl na mládí svých koleček.
Dnes večer (1.12.) hrají v Besedním domě koncert, na který se dlouho těším. Ani ne tak pro jeho jistě vzrušující program, ale pro ten fakt, že Koncert. Neustále se vymlouvám na nedostatek času, jakožto běžný smrtelník. Nedávno jsem ale udělala rozhodný čin a do diáře si zaznačila všechny reálně zvládnutelné kulturní akce, na které prostě půjdu, i kdyby trakaře měly padat. Co si budeme nalhávat. Nepadaly, a přes to jsem již několikrát nešla. Dnes ale ten případ není.
Kvůli němu jsem i odešla předčasně z velice zajímavé přednášky velkého houslisty z Janáčkova kvarteta Adolfa Sýkory a neméně významné klavíristky Jiřinky Kolmanové. Jistě nemusím tato jména dále představovat. Až mě překvapilo jak mě hovory zkušených "kmetů" paralyzovaly svojí aktuálností. Paní Jindříška velice mile, vytříbeně a uhlazeně, způsobem důstojné roztomilé dámy, přednesla svoji část přednášky. Musela jsem se celou dobu v duchu usmívat, jak milá podívaná to byla. Kolik musela zažít, kolik se její malé ručky po klaviatuře museli naběhat, a kolikrát srdce emocionálně vylít publiku. Vykládala mimo jiné o důležitých aspektech talentu, nutných k předání důležité hudební informace. V hlavě mi utkvěl pojem "smysl pro linii"... Dále navázala na téma přednášky a to na souhru hudebníků. O to se dále rozhovořil i pan Sýkora. Však už ale úplně jiným spádem. Jeho mluva byla jadrná, plná syrových pravd, například o snahách obhájit si svůj názor v interpretaci před kolegy, které namnoze může vyústit v ostré výměny názorů. Nasmáli jsme se. Připomínal i nutný čas k usazení skladeb a k vývoji pochopení skladatelova záměru. Ač v běžném povědomí tyto pravdy jsou, slyšet je od člověka, který si je jen nepřečetl v knihách, ale mnohokrát prožil je až mrazící. Mrzelo mě, že jsem musela odejít. Dále se měli pouštět i některé nahrávky Janáčkova kvarteta s komentářem.
S dovolením jsem pořídila i zvukový záznam útržků přednášky. Bohužel, ale kvalita velmi špatná, za což se omlouvám. Pokud mi někdo z vás poradí s editací, ráda si s tím pohraji. Do té doby budiž takto, v syrové formě. I tak to stojí za poslech!
Po zbytečně dlouhém shánění lístků, které se neobešlo bez pendlování mezi zavřenou kasou Besedního domu, Domem pánů z Lipé, Besedním domem a opět do již otevřené kasy Besedního domu, jsem obdržela svůj lístek za 50,- na stání a spokojeně odcházím si odložit do šatny má zavazadla.
Již druhé opakování koncertu a opravdu plno. Obecenstvo šumí, tu a tam slyším nadšená očekávání zážitku, chválu na výběr programu, houslistky a dirigenta, Jdu se usadit do zbylé volné židle na balkón. Dvě minuty do začátku a davy se hrnou teprve do dveří. A již se zhasíná a nastupuje orchestr.
Program:
- Wolfgang Amadeus Mozart: Serenáda č. 6 D dur KV 239 „Serenata notturna“
- Robert Schumann: Houslový koncert d moll
- Antonín Dvořák: Legendy op. 59
Mozart zní hezky a lehce, sólo housle se snaží, ale sál je velký na osamocený nástroj. Houslistka pohazuje hřívou a ždímá svůj nástroj s viditelným pocitem zodpovědnosti.. Dirigent se vlní v ladných pohybech, u čehož mě napadá, že jako tanečník by mohl rovněž uspět. A Mozart se nese sálem dál.
Následující Schumann mě přesvědčuje o tom, že skladba má v sobě ohromný náboj, a to hlavně díky Sophii Jaffé. Strhující energie krajních vět a hluboká studna věty druhé valí k posluchači ohromné proudy emocí. Nicméně i tak se u mě setkal s nepochopením. Mé srdce tomuto koncertu nerozumí. Bylo to moje druhé setkání s ním, a to je ještě málo na pochopení. Oceňuji velkou snahu a zápal všech hrajících, která sálá až ke mě na balkón, ale já se více topím než zhluboka dýchám. Či je to dáno okolnostmi vzniku koncertu, který je tou atmosférou nasáknutý, či ne, neumím v současné chvíli posoudit.
Následoval Dvořák. Ač recenze, na kterou níže uvádím odkaz pěje ódy na pestrost dynamickou a charakterovou jednotlivých vět, můj subjektivní pocit byl trochu jiný. Nehledě na to, že mi některé pasáže z recenze příliš připomínají text průvodního slova na programu. Dvořák byl jistě hráčům blízký a semknutost s dílem byla znát. Má pozornost byla ukolíbána častými repeticemi, krátkými pauzami mezi jednotlivými části a velmi podobnou instrumentací, která mě přinášela pocit charakterové jednoty v délce 32 minut. Jinak po všech stránkách příjemné dílo.
Pro shrnutí. Koncert byl celkově vydařený. Pokud člověk odchází s alespoň trochu kulturně povznesenou dušičkou, tak byl účel splněn. A o to přeci umělci jde. Předat emoci, energii, zprávu od skladatele a dřívějších časů, pro získání nadhledu a moudrosti.
Jen kdyby pak člověk nemusel zase absolvovat ten přespolní běh v plné polní po cestě na poslední spoj domu.
Žádné komentáře:
Okomentovat