Sinatorlogy v Brně, co více dodat. Sláva se konala 12.12. na narozeniny Franka Sinatry. V loňském roce tuto čest měla Praha, letos mé milované Brno. Gala koncert se odehrál v Bobycentru, které je často využíváno k významným společenským akcím.
Jelikož jsem místní, dopravila jsem se na místo určení po vlastní ose. Zbylí muzikanti jeli spolu z Prahy. Po cestě se ale ještě stavili na pohřbu, aby uctili památku Stanislava Hniličky, významného českého jazzového trumpetisty, hudebního aranžéra a pedagoga, který opustil tento svět 7.12 ve věku 84 let.
Otevřeli se pro kolemjdoucí skoro nepostřehnutelné dveře, kterými jsme vešli na Kongresu, do tepla. Ten den mrzlo, a tak příjemné ovanutí potěšilo. Byli jsme zavedeni do uzoučkých podlouhlých šaten po levém boku pódia. Bohužel, ač muzikant je zvyklý na leccos, velikost na počet lití byla hodně nedostačující. Já si naštěstí svoji židli včas zabrala a housle rovněž pohodlně umístila, za což jsem byla vděčná.
Ze sálu čpěla zatuchlá klubová atmosféra. Zašlapané žvýkačky do omšelých koberců, bary podél vrchní části i po bocích sálu. Takové ne příliš dobře udržované retro. Jakmile se ale rozsvítilo koncertní osvětlení, náhlá proměna mě uchvátila. Svislé tyčinky visící ze stropu barevně pulzovaly, jak kdyby to byly krápníky a stékaly po nich veliké kapky vody. Rovněž stolky byly podsvícené a odrazy barevných koleček bloudily po sále. Ráda bych si mohla sednout se sklenkou vína k jednomu z nich a užila si ten večer jako divák.
Usadili jsme ke svým stojanům oblečeni do obleků a černých dlouhých šatů. Večerem provázel pan Jan Smigmator velice elegantní způsobem. Mezi prvními písněmi večera se po sále rozléhalo New York, New York. (https://www.youtube.com/watch?v=btFfXgUdIzY).
Nastalo postupné představování hostů večera v zářivých róbách předvádějících vynikající výkony. Ve chvílích kdy jsem nehrála, rozhlížela jsem se po divácích, jak reagují, jak se jim vystoupení líbí. Hleděla jsem do rozzářených tváří a pohupujících se do rytmu.
Srovnávat sólisty si netroufám. Podle mého názoru byli skvělí všichni do jednoho a uměli energií ze sebe nakazit všechny kolem. To je to nejdůležitější, co přeci musí umět. DASHA procítěné linky vyzpívávala, a i jako dračice se dopředu drala. Je to velká zpěvačka a zaslouží si obdiv právem.
Celý večer přinášel překvapení a divák se neměl šanci začít nudit. Následovalo svým způsobem experimentální vystoupení Ondry Havlíka alias en.dru. Experiment spočíval v tom, že svým beatboxerským umem nahradí bicistu. Zdařilé odbočení z předpokládatelného sledu dění. Také předvedl, že umí zpívat v portugalštině. Duo si střihl s Janem Smigmatorem.
Dalším překvapením večera byl brněnský Dixieland. Kdy se za klarinetem představil sám Felix Slováček v malém obsazení trumpeta, trombón, buben a zpěv. Hráli bez nazvučení, čímž docílili úplně nového zvuku. K nim do rytmu se přidali 3 stepaři oblečeni v dobovém duchu a již nic nechybělo. Následovala pauza.
Martina Bárta vyrazila dech. Nejen zpěvem, ale také zapojením lesního rohu, což velice oživilo vystoupení. Neuvěřitelně charismatická mladá dáma, která se spíše než do slušivých třpytivých šatů hodila do volné kostkované košile, potrhaných džínů a glád. A třeba taky ne. :-) Hýřila energií, nebála se výrazného pohybového vyjádření a to působilo nesmírně přirozeně. V duu s Janem Smigmatorem mi kvůli tomu ale malinko připadali nesourodí. Trochu šílená Martina a uhlazený Jan.
Trumpetový sólista Jumaane Smith svým americkým způsobem hrnul muziku do lidí. Velmi vřelým projevem si získal nejednoho diváka. A ty výšky, které z trumpety vypaloval. Čelist mohla jen padnout. Velký muzikant a talent.
V závěru koncertu samozřejmě nemohlo chybět spojení všech hostů večera na pódiu a opětovné zaznění New York, New York. Ti pak procházely mezi diváky a zdravili se s nimi. DASHA sebou do náruče vzala i malou dcerku Žofinku, která má teprve pár měsíců.
Pak už následovala jen autogramiáda. A příště na shledanou!
Žádné komentáře:
Okomentovat