sobota 29. července 2017

Kapsář, aneb šití je boj

A tak se jednoho krásného dne stalo, že se mi doma náhodou objevil šicí stroj... No, ruku na srdce, zas tak náhodou to nebylo. Mám totiž tchyni, která je zapálená do patchworku. Mě se odjakživa líbily ruční výrobky všeho druhu, hlavně ten um co je k tomu potřeba, a tak mě nebylo vůbec těžké nadchnout (jako kdyby někdy bylo). Jelikož jsem úspěšně nastoupila na mateřskou, s radostí jsem přijala do opatrovnictví tchynin starší šicí stroj, který pro začátky je plně dostačující.
Vyfasovala jsem hned nějaké odstřižky látek, ať mám na čem trénovat, špendlíky, krabici nití, měřící podložku, řezačku, velké pravítko, základní kurz navlékání nití, návod na použití jednotlivých koleček na šicím stroji a kdo ví čeho ještě. Byla jsem nadšená. Takový komfort do začátku má málokdo!

Po prvním víceméně úspěšně zvládnutém pytlíku, jsem se rozhodla pustit do projektu: kapsář na dětskou postýlku. Googlila jsem, šla do knihovny kouknout, zda mají nějaké knížky o šití, odnesla si i nějaká čísla časopisu Burda, pro inspiraci, a stavila se ve švadlence, kde jsem dosti ukoktaně a nejistě předkládala svá přání na látky a rozměry. Paní na mě koukala poněkud toporně a vůbec mi mou situaci neusnadňovala. Ale což, člověk se nesmí nechat hned rozhodit a odradit.

Odcházela jsem ale s úlovkem, který mě naprosto uspokojoval. Žlutá látka na podklad, modré proužky na jedny kapsy. Na další kapsy jsem měla namyšlenou látku s nádhernými sloníky z dodejky od tchyně. Doma jsem se vrhla do měření čtverce. Ono se řekne čtverec. Na papíře je to jedna dvě. Pravoúhlý trojúhelník k ruce, pár čar a je to. Na látce to ale zas taková prča není, jak jsem brzy sama neochotně zjistila... Neustále jsem přeměřovala, čáry opravovala. A látka? Ta si dělala co chtěla, jak živá. Výsledný čtverec 58x58 cm nakonec vznikl. Sláva! Ještě vytvořit nějaké šňůrky na přivázání, nezapomenou ze správné strany vložit a sešít ty 3 skoročtverce.

Když se člověk něčemu učí, tak je jasné, že vše hned nepůjde hladce, ale moje neohrabanost mě i při všech rozumových úvahách nepřestávala udivovat. Vše zažehleno, vyrovnáno a už hlavně nepřeměřovat, jinak se z toho zblázním! Tedy podkladová část hotova.

Pomoc mi poskytl jeden fotonávod z blogu U hrabošky, který bych ráda zveřejnila. Byl mi opravdu k užitku! Zachránil mě od lecjakých opomenutí.

Na víc jsem již neměla sil, takže pokračování druhého dne. Fajn by byly ty kapsy, že? Když už to má být kapsář. Tchyně dovalila nějaká videa s návody na jednotlivé typy kapes v radostném poblouznění, že fakt se snažím něco šít. V dolní půlce tedy měly vzniknout dvě velké kapsy na gumičku a dole se sámečky. No, samozřejmě že jsem chtěla pruhový vzor vodorovně, ale až když látka byla nastřihaná a začištěná, jsem si všimla, že ty proužky jsou nějakou náhodou svisle... No, nevadí. To se dá přežít. Tak a šup s tím na podklad. 

Problém vznikl hned při prvním pokusu o rozjezd mašiny. Prostě nejela... Tak jsem jí domlouvala, i kolečkem pomáhala, ale prostě se jí nechtělo. Jediné čeho jsem po chvíli docílila, byla zlomená jehla. Jednoduše shrnuto. Místo které jsem chtěla prošít bylo, tak silné, tolik vrstev látky na sobě, že bych to zvládla tak maximálně šídlem... Pokořená jsem byla nucena se zamýšlenou kapsou ustoupit o 2 cm od okraje směrem dovnitř. Další nadějný pokus o prošití skončil celkem náhle. Dojela jsem s radostí až do konce, když jsem si všimla, že i když na mě z látky koukají krásné pravidelné vpichy po vyměněné jehle, nit nikde. Nový pokus tedy. Navléknout nitě a znovu. Tentokrát se mi povedla tak křivá lajna, že jsem musela párat. Když jsem začala šít tedy potřetí docvakla mi další věc. Ty žluté šňůrky, které na mě koukají, neměly by být jinde? Na vrchu kapsáře a ne na boku? Už jsem se musela jenom smát. Byl to ale takový ten šílený smích, kdy nevíte jestli si ty nůžtičky, kterými znovu pářete nevrazíte raději do oka.

Po úspěšném přišití boků kapes a dělící lajny mezi kapsičkami se nachýlilo k dalšímu milému zápasení. Guma krásně držela nařasenou látku. Zbývalo ještě nějaký sámeček dole udělat a kapsy hotovy. Zdatně jsem špendlila, měřila, aby sámečky byly stejné (zdálo se mi to nanejvýše důležité). Na řadu přišel opět šicí stroj. Už na začátku se mi nechtěla potvora rozjet z množství látky, které jsem pod patku cpala. Počítat pokusy už jsem vzdala a čekala až se nějak zadaří. No, zadařilo, sláva! Ale jak opilému který jde z hospody. Ne, nepárala jsem to, už se na to ani nedívala. Za ty rány mojí perfekcionistické dušičce a další nervy to prostě nestálo!

Vyčerpána a ze sebe zklamaná jsem opět práci odložila. Za několik dní jsem se vrátila s novou dávnou kuráže v přesvědčení, že skládané kapsy určitě budou jednodušší. Měřila jsem, přemýšlela, jak kam kapsy na podklad usadit, jak velké a kolik cm navíc bude potřeba na sklady. Jista svou pravdou jsem začala řezat látku. Sešila jsem vrstvy, začistila kraje a šup nakreslit sklady a špendlit. Nějak jsem se ale nemohla najednou dopočítat. Každá kapsa ve výsledku měla mít 18 cm. Tak jsem znovu měřila, znovu kreslila a špendlila. Přes rameno mi kouká manžel: "Ale to máš blbě." Jak to?? Není možné, tolikrát jsem to počítala... No, hádat se nebylo proč. Měl pravdu, na sklady jsem počítala jednou méně, než mělo být. Jo, a dělat čáry dle vzoru na rubu je taky nesmysl, ono to pak na líci sedí přeci jen jinak. Za další, vzor míněný na šířku, sloníci by měli přeci chodit nohama dolů, se opět nějak záhadně přeskládal na výšku. A pak, že člověk dvakrát stejnou hloupost neudělá. Tchyně se jen smála se slovy, že takhle alespoň vznikají originály.


Došití kapsáře si vyžádalo ještě dvou odpravených jehel, nějaké to párání a mnohonásobné zamhouření očí. Kapsář je krásný, za tím si stojím! (Ale asi spíše z dálky...)

úterý 4. července 2017

Noc kostelů 2017 - Brno v Židenicích


Noc kostelů je již tradiční událost, která oživila dění v celé ČR. V Brně se konala série koncertů, nejrůznějších doprovodných programů a speciální jízdy šalinou. Ty mě velmi zaujali díky rozhovorům, které vně probíhaly s hosty. Objevila se tam například spisovatelka Hana Pinknerová, pomocný brněnský biskup Pavel Konzbul, senátorem PhDr. Zdeněk Papoušek a další.
Tento rok jsem ale nebyla běžným návštěvníkem, jako obvykle, ale účastníkem. O týden dříve jsem potkala dlouholetého známého, který šel za kmotra kamarádce a spolužačce z konzervatoře při biřmování. Na příjemném Agape plném obžerství na zahradě za jezuitským kostelem Nanebevzetí Panny Marie jsem se zčuchli a domluvili se, že by se jim hodili do židenické scholy housle právě na Noc kostelů. Mě už škola skončila, tak proč si nezahrát. Jedna zkouška a výstup je ideální časový odběr.
Šli jsme na řadu až v 20:15 s přichystanými písničkami, jak převzatými tak i autorskými. Složení bylo následující: bicí, kytary, housle a zpěvy. Při narychlo připravovaném zvučení se ovšem vloudila malá chybička. Můj suverénně umístěný snímač na houslích, poctivě předchozího dne instalovaný, se ukázal jako nefunkční. Až při zapojování kabelu jsem si uvědomila, že na mě hledí hodinková baterka, která již hodně dlouho nebyla měněna. Takže se hrálo akusticky. Z toho plyne ponaučení: Měňte baterky před koncerty! 
Výstup se jinak vydařil, známější kousky s námi zpívalo mnoho lidí z lavic a atmosféra byla příjemně tetelivá. I ohlasy na houslové vyhrávky byly dobré, jen to prý bylo takové tiché... Nasledovalo společenské plkání v místní kavárničce u vchodu do kostele nad domácími limonádami. Ale to už se stmívalo. Takže zase příští rok!
Hrálo se například:
... 
Fotky přímo z Židenic ZDE.

pondělí 19. června 2017

To nejlepší z Viděno v Brně

Možná už jste se setkali na Facebooku se zábavným typem skupin zaměřených na konkrétní místo. Jedna z prvních pro mě takových bylo Viděno v Praze. Tato skupina mě zaujala hned. U některých fotek jsem skoro brečela smíchy. I když nejsem z Prahy, tak mi nikdy nedělalo problém tam být. Ne vždy ale člověka baví fotky neustále opakovaných ponožek v sandálech, parkovacích skvostů a různých opileckých póz. Spravovat něco takového mě lákalo. Řešilo by to minimálně můj problém s nepřizpůsobeným obsahem... 

A tak jednou přišel nápad si takovou skupinu vytvořit. Jakmile vyhledávač podobnou skupinu zaměřenou na Brno nenašel o názvu bylo rozhodnuto. Proč život neprodloužit také Brňanům? A Viděno v Brně bylo na světě! V současné době má skupina přes 13 000 členů a stále se rozrůstá. Velkým pomocníkem ve správě mi je Alan Garcia, který tento post získal díky jedné své laskavosti vůči mě. Na oplátku si měl říct co by rád. Pivo mu bylo málo, raději by správcoval. Tak má co chtěl. :-)


Některé příspěvky jsou umělecky laděné...
by Dave Jörgen Sörensen
by Amálka Mrkosová


by Petr Almáši


Některé dojemné...
by Daniela Daja Gotz

by Hanka Zouharová

Některé přináší zajímavé asociace... 
by Honza Ozzy Riedl

by Jana Zichová

Některé zas pohledy na řádění živlů...
by Jiří Tošner

Občas jsou ale největšími živli naši spoluobčané.... 
by Petr Zatrapa
by Adél Šebková


Ale abychom nezůstali jen u Brňanů...
by Ladik Komárek
by Tom Zubbathor



Osvěžení je další nutností... 
by Lenka Ká

Ztráty, nálezy, prodej, a výměnu také občas řešíme...
by Lubomír Nezval

by Lucie Šebl Šebestová

Člověka ale překvapí takový neobvyklý pasažér...
by Lukas Jabkkin

by Michal RazoRovič Klimeš

Jak se zachází s technikou může být také zarážející...
by Otakar Kolář


 Již tradiční záchodová poezie a různé doprovodné zkazky...
by Rolný Dominik

A když chcete pryč, použijte takovýto Exit...
by Roman Tichý Čech

Nebo buďte naše špilasová koza...
by Tereza Rézinka Králová

Politika se nás rovněž týká...
by Veronika Brázdová

A fenomén super poznávacích značek nás také neminul. Zde jeden zástupce... 
by Šuster Jan

A také umíme litovat... 
by Adam Stanislav

A mnoho dalšího ZDE! :-)

úterý 6. června 2017

SBM na festivalu Full of Life

Opět jsem dostala možnost se účastnit aktivně jedné moc příjemné akce s houslemi v ruce. Tentokrát se jednalo o vystoupení Scholy brněnské mládeže (SBM) v rámci 1. ročníku duchovního festivalu Full of Life. Pořadatelem akce byla farnost u kostela sv. Vavřince v Brně Řečkovicích. Jednalo se o moji první účast vůbec na křesťanském festivalu a mohu říci jen to, že mě atmosféra uchvátila.

Zkoušku s SBMkou jsme měli domluvenou už na 11 hodin, i když samotný výstup měl začít až v 19:30. S přáteli jsme se společně na požadovaný čas přesunuli od Semilassa do areálu bývalého pivovaru za kostelem sv. Vavřince. Stage byla již nachystaná a veškeré ozvučení taktéž. Po krátkém čase se rozdali noty, já vyfasovala tričko s SBMkovským logem a mohlo se začít. Svým zvučným hlasem nás - hudební část a sbor vedl dirigent Štěpán Policer (ředitel CMG a SOŠPg), se kterým jsem se již před několika lety setkala na konzervatoři, kde zaskakoval za naši profesorku sborového zpěvu. Díky jedné věci je naprosto na svém místě, a to ve způsobu jak dokáže předávat pozitivní energii a "nakopnout". Jeho široký úsměv a energická gesta nenechají člověka chladným. Výběr písní se rovněž zadařil a již při zkoušení byli všichni pohlceni jejich texty a melodiemi. 

Po zkoušce nás čekala obědní pauza, při které jsme všichni obdrželi svou misku s gulášem a chlebem. Zasedli jsme ke společnému stolu se spolužačkami z konzervatoře, se kterými jsem se již dlouho nesetkala, a tak jsme si tento čas mohly zpříjemnit plkáním o našich osudech. Následoval přesun do nedaleké ZŠ, kde zkoušení pokračovalo až do 17 hodin. Rozložili jsme se na chodbě v 1. patře, kde díky vedru ze všech lilo. Akustika byla dosti koupelnová, což mě donutilo k existenci jen se špunty v uších - přímo za mnou seděl saxík a trubka - skvělá kombinace, pokud chcete přijít o zbytky sluchu, které ještě po všech těch procvičených hodinách zbyly. V mezičase, kdy smyčce nehráli jsme se chodili chladit do přízemí. Teplota s každým schodem tak o stupeň klesla, moc příjemné. Vše jsme stihli projet jen tak tak. Už v 16:45 v budově školy přešlapovala paní, která po nás měla zamknout. Očividně se domu těšila na nanuka, jinak si nedokážu její kvap vysvětlit.

Obdrželi jsem poukazy na jídlo a pití, tak při první možné chvíli jsme vyrazili zkusit místní klobásky s limčou, a již začali padat první žertíky o 7 smrtelných hříších a konkrétně, jak jinak, o obžerství. To ale ještě nic nebylo. Pod kostelem byly dva stánky se zmrzlinou. Kolem nás se postupně trousili jedlíci s velkými kornouty a ještě většími kopci zmrzlinami. Kdo by nezatoužil se zchladit. Šli jsme do stánku napravo, přičemž jsem měla tušení, že už mi o této zmrzlině někdo říkal, jak je vyhlášená. Kamarádka si dala dětskou porci jahodového sorbetu, který svou velikostí předčil mnohé točené zmrzliny pyšnící se titulem "velké". Já zaútočila na "malou" v kombinaci jogurtová a sušenková zmrzlina. Za pouhých 23,- jsem obdržela takovou nálož, že mě málem přemohla. Spokojenost největší, ať žije to obžerství! Lepší zmrzliny jsem snad ještě neměla! A ty porce...

Zpět ale k hudbě. Před areálem bylo zaparkované auto TV Noe, která měla zajistit přímý přenos našeho vystoupení na obrazovky. A již se montovalo velké rameno, na jehož konci byla umístěna jedna z hlavních kamer. Nejednalo se pouze o písně v rámci výstupu, ale i o propracované tanečně-dramatické scénky, svědectví a hlavně Svatodušní vigilii. Atmosféra s každou písní dostávala srdečnějšího charakteru. Překvapilo mě kolik lidí se sborem zpívá, že všechny věkové kategorie se chtějí zapojit. Pro pomoc byly promítány texty nám za zády na plátně. Postupně se smrákalo až nakonec do úplné tmy byl zapálen oheň a každé přiložené dřívko sloužilo jako přímluva.
Dále následovalo rozsvěcení svící a davy začali bouřit a tančit po slavnostním obřadu v rytmech písní. Gradace byla skvělá! Tolik upřímného štěstí a zápalu šlo z lidí, tolik širokých úsměvů... Vyrovnalo se to dokonce i hurónskému vítěznému pokřiku z nedaleké hospody, kde fanoušci sportovních klání dávali průchod svým emocím.

Playlist obsahoval pecky jako například:
Zář tváře tvé
Buď vládcem mým
Oceány
Přijď Duchu sv. k nám
Světlo světa
Přijď tvůrce Duchu sv. k nám
Pane Bože, přijď k nám
Litanie – Buď veleben (= Píseň sv. Františka)
Zde jsem, chci Tě chválit
Větší je náš Bůh
Ať srdce mé tebe vídá
Blahoslavení

Hrálo se a zpívalo až do 22:30 minimálně. Bohužel TV Noe nezařadila toto klání po odvysílání do svého Archivu, takže zpětně nelze v online podobě dohledat. Pro lepší představu o duchu v jakém se festival nesl přikládám následující odkazy:  

pátek 2. června 2017

Aplikace Babyload.net





S aplikacemi pro nastávající rodiče ke sledování průběhu těhotenství se snad roztrhl pytel. Např. Kalendář WomanLog Pregnancy, Jsem těhotná, Pregnancy+, What to Expect a další.Často ale obsahují množství reklam, placené plné verze a nedokonalou či chybějící českou verzi. I můj manžel podlehl jedné a našeho očekávaného prcka zaregistroval na Babyload.net, která je zdarma a s naprostým minimem reklam.

Jedná se o příjemnou jednoduchou českou aplikaci s vtipnými vychytávkami a hláškami, které nás dostali. Proto se o zkušenosti s ní ráda podělím.

sobota 18. března 2017

Silvestrovské překvapení


Něco málo z osobního koutku, aneb bude nás víc.

Pohodička Silvestrovského ráno se lehce vlnila nad peřinou s myšlenkou na čerpání sil na večerní oslavu u přátel.Ve mě ale hlodal malý červíček už od předešlého dne-

Na tradiční dámské jízdě jsem se dozvěděla, že 3 holky ze 7 jsou těhotné. Jelikož jsem