Opět jsem dostala možnost se účastnit aktivně jedné moc příjemné akce s houslemi v ruce. Tentokrát se jednalo o vystoupení Scholy brněnské mládeže (SBM) v rámci 1. ročníku duchovního festivalu Full of Life. Pořadatelem akce byla farnost u kostela sv. Vavřince v Brně Řečkovicích. Jednalo se o moji první účast vůbec na křesťanském festivalu a mohu říci jen to, že mě atmosféra uchvátila.
Zkoušku s SBMkou jsme měli domluvenou už na 11 hodin, i když samotný výstup měl začít až v 19:30. S přáteli jsme se společně na požadovaný čas přesunuli od Semilassa do areálu bývalého pivovaru za kostelem sv. Vavřince. Stage byla již nachystaná a veškeré ozvučení taktéž. Po krátkém čase se rozdali noty, já vyfasovala tričko s SBMkovským logem a mohlo se začít. Svým zvučným hlasem nás - hudební část a sbor vedl dirigent Štěpán Policer (ředitel CMG a SOŠPg), se kterým jsem se již před několika lety setkala na konzervatoři, kde zaskakoval za naši profesorku sborového zpěvu. Díky jedné věci je naprosto na svém místě, a to ve způsobu jak dokáže předávat pozitivní energii a "nakopnout". Jeho široký úsměv a energická gesta nenechají člověka chladným. Výběr písní se rovněž zadařil a již při zkoušení byli všichni pohlceni jejich texty a melodiemi.
Po zkoušce nás čekala obědní pauza, při které jsme všichni obdrželi svou misku s gulášem a chlebem. Zasedli jsme ke společnému stolu se spolužačkami z konzervatoře, se kterými jsem se již dlouho nesetkala, a tak jsme si tento čas mohly zpříjemnit plkáním o našich osudech. Následoval přesun do nedaleké ZŠ, kde zkoušení pokračovalo až do 17 hodin. Rozložili jsme se na chodbě v 1. patře, kde díky vedru ze všech lilo. Akustika byla dosti koupelnová, což mě donutilo k existenci jen se špunty v uších - přímo za mnou seděl saxík a trubka - skvělá kombinace, pokud chcete přijít o zbytky sluchu, které ještě po všech těch procvičených hodinách zbyly. V mezičase, kdy smyčce nehráli jsme se chodili chladit do přízemí. Teplota s každým schodem tak o stupeň klesla, moc příjemné. Vše jsme stihli projet jen tak tak. Už v 16:45 v budově školy přešlapovala paní, která po nás měla zamknout. Očividně se domu těšila na nanuka, jinak si nedokážu její kvap vysvětlit.
Obdrželi jsem poukazy na jídlo a pití, tak při první možné chvíli jsme vyrazili zkusit místní klobásky s limčou, a již začali padat první žertíky o 7 smrtelných hříších a konkrétně, jak jinak, o obžerství. To ale ještě nic nebylo. Pod kostelem byly dva stánky se zmrzlinou. Kolem nás se postupně trousili jedlíci s velkými kornouty a ještě většími kopci zmrzlinami. Kdo by nezatoužil se zchladit. Šli jsme do stánku napravo, přičemž jsem měla tušení, že už mi o této zmrzlině někdo říkal, jak je vyhlášená. Kamarádka si dala dětskou porci jahodového sorbetu, který svou velikostí předčil mnohé točené zmrzliny pyšnící se titulem "velké". Já zaútočila na "malou" v kombinaci jogurtová a sušenková zmrzlina. Za pouhých 23,- jsem obdržela takovou nálož, že mě málem přemohla. Spokojenost největší, ať žije to obžerství! Lepší zmrzliny jsem snad ještě neměla! A ty porce...
Dále následovalo rozsvěcení svící a davy začali bouřit a tančit po slavnostním obřadu v rytmech písní. Gradace byla skvělá! Tolik upřímného štěstí a zápalu šlo z lidí, tolik širokých úsměvů... Vyrovnalo se to dokonce i hurónskému vítěznému pokřiku z nedaleké hospody, kde fanoušci sportovních klání dávali průchod svým emocím.
Playlist obsahoval pecky jako například:
Zář tváře tvé
Buď vládcem mým
Oceány
Přijď Duchu sv. k nám
Světlo světa
Přijď tvůrce Duchu sv. k nám
Pane Bože, přijď k nám
Litanie – Buď veleben (= Píseň sv. Františka)
Zde jsem, chci Tě chválit
Větší je náš Bůh
Ať srdce mé tebe vídá
Blahoslavení
Žádné komentáře:
Okomentovat