Se vzpomínkou na uběhlé události hledám nějakou vizuální připomínku...
Škola je domovem dokud do ní chodíme. Ostravská universita, kterou jsem za své dočasné "doma" pojala vyhlásila jako každý rok Akademický den. My jakožto hudebníci opět dostáváme nařízeno se aktivně účastnit, a proto zasedáme do orchestru.
Věřím, že ne jediná ovšem pomýšlím na následný bohatý raut. Tento rok si ho ale budu muset odpustit. kvůli špatně zorganizované dopravě ČD nepočítající s mými primitivními potřebami... Chystáme se zahrát několik vypalovaček z oblasti filmové hudby. Nic těžkého na hraní, takže znuděnost jedněch střídá nadšení z nenáročných partů druhých. Je to chytlavé a vděčné. Publikum tleská, takže co více si přát. Následují vzletné proslovy a předávání cen.
Hodně štěstí do života všem oceněným. Věřím, že si zasloužili trochu té pozornosti. Klobouk dolů před všemi, kteří mají čím přispět k lepšímu žití.
Jako každý rok, ale přicházejí kamarádi, ba i učitelé s dotazem, co ta akce je vlastně zač. Vždy to ve mě vyvolá úsměv. Ano, vítejme doma, kde levá ruka neví co dělá pravá. Ale bude raut a pivo IQáč zdarma.
Žádné komentáře:
Okomentovat