Jelikož mi již v červnu skončili všechny studijní povinnosti a synátor má lehce přes dva roky, čili vykazuje jisté známky samostatnosti, tak mám konečně po dlouhé době čas se opět více věnovat četbě. Ač má radost z volného času bude nejspíše trvat už jen měsíc, díky příchodu dalšího potomka, chci si ji vychutnat dosytosti.
Mé čtenářské nadšení se propojilo s webem ČBDB. Zde si lze dohledávat informace o knihách, diskutovat, komentovat, hlasovat a mnoho dalšího. Do čeho jsem se ale poprvé v životě aktivně přihlásila je Čtenářský klub (dále jen ČK), díky kterému jsem se dostala k velmi známé knize Zelená míle od Stephena Kinga.
Přiznávám se bez mučení, byla to moje první přečtená Kingovka. A jelikož na mě zanechala hluboký dojem, ráda bych se podělila o pár postřehů.
Na úvod lehký vhled do útrob Wikipedie a představení autora knihy:
"Stephen Edwin King (* 21. září 1947, Portland, Maine), některá díla vydal pod pseudonymem Richard Bachman, je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Mezi jeho slavná díla patří knihy Carrie, To, Mrtvá zóna, Osvícení a série Temná věž, ve filmovém zpracování prosluly především na jeho dílech postavené snímky Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle (oba tyto snímky režíroval Frank Darabont). Jeho kniha Pod kupolí se v roce 2013 dostala na obrazovky americké televizní stanice CBS v seriálové podobě.
V roce 1986 režíroval film Vzpoura strojů, k mnohým snímkům též napsal scénář (Kočičí oko (1985), Creepshow (1982), Řbitov domácích zvířátek (1989)) či si v nich zahrál (Creepshow (1982), Zhubni! (1996), Spisovatelé (2012))."
Na takový přehled největších úspěchů nejde říci nic jiného než: WOW!
Jako většila lidí co znám jsem viděla filmové zpracování knihy Zelená míle. Je to již ale řada let a kromě elektrického křesla, velkého černocha (Michael Clarke Duncan) plivajícího nějaké mouchy a bachaře se zánětem močáku (Tom Hanks) toho moc v paměti nezůstalo. Proč si tedy knihu nepřečíst. Nejsem příliš velký fanda zfilmovaných verzí knih, které jsem napřed četla. Je to jakési násilné přetváření mé vlastní fantazie. Ale toto nebyl ten případ. Sama jsem tedy hlasovala pro výběr této knihy do ČK.
Celá kniha je vyprávěna starcem žijícím v domově pro seniory, Paulem Edgecombem, který potřebuje ze sebe dostat hrůzné zážitky z minulosti a tím si ulevit. Příběh je lehce narušován původním rozvržením knihy. Vycházela totiž na pokračování v šesti částech. Každá část začíná malou rekapitulací.
Nechci se rozepisovat ani tak o ději, který je mnohokrát předkládán v jiných recenzích, ale spíše o pocitech, které ve mně kniha vyvolala. Příběh je neuvěřitelně pravdivý. To jak je vyprávěn, s jakými detaily, to čtenáře ani v nejmenším nemůže nechat chladným.
Vztahy jsou dobře promyšlené a nepovrchní s příjemnou mužskou jednoduchostí jejich vnímání. Lidství z nich srší a představují známé dobře fungující pochody s důrazem na morálku, svědomí a cit.
Jeden z pro mě zásadních myšlenkových výstupů byla snaha o obhájení si před sebou samými práci, kterou Paul Edgecomb s jeho kolegy vykonávali. Být popravčí. Ať už osoby odsouzené na smrt provedli cokoli hrozného, vzít jim život není o nic méně hrozné. Ten paradox je utvrzován ještě dobou, kterou s vězni bachaři strávili než přišel rozsudek s datem smrti, díky níž se s nimi i do určité míry sblížili.
Příběh je jemně doprovázen vyznáními víry v Boha a zázračnými výjevy, i když si postavy stále snaží zachovat určitý odstup a tím zdravý rozum. Celou dobu jsem z toho ale měla pocit, že tyto výjevy jsou zveličovány vzpomínáním starce, a tím lehce věrohodnost ztrácela. Nikoli však síla vyprávění jako takového.
Zjištění o nevinnosti jednoho odsouzence, právě toho velkého černocha, Johna Coffeyho, a nemožnost jejího prokázání byla nervy drásající. Vztek pozůstalých obrácený špatným směrem a silně zakořeněný rasismus vše jen umocnil.
Silně kontrastně působily osoby dobré a zlé. Hlavně ty zlé, které vědomě ubližovali komukoli jen mohli, aby se z toho těšili. Tomu se říká čisté zlo. Ničím neomluvitelné. Žádné následky z dětství, rozvedení rodiče, šikana, zlomená duše, jen čisté zlo pochroumané mysli.
Přečtení této knihy vřele doporučuji. Je to nezapomenutelný zážitek!
Žádné komentáře:
Okomentovat